Vltava

Dramatická prvotina dramatika, scenáristy, režiséra a herce Léandra Alaina Bakera je absurdní, poetická komedie o mezilidských vztazích v rytmu blues. Autor se narodil v roce 1960 ve Středoafrické republice, mládí prožil v konžském Brazzaville a od osmdesátých let žije v Paříži. V roce 1991 získala hra Cenu rádia RFI. Vyšla v belgickém nakladatelství Emila Lansmana a byla přeložena do němčiny, portugalštiny nebo irské gaelštiny.

Po slunečních a přesýpacích hodinách přicházejí ve vývoji časoměrných přístrojů další typy, kde již svoji roli hrají kapaliny. Jednou z nich je voda a druhou olej. Hodiny, které je využívají, se rozvíjely především v antice. Několik příkladů z Expozice měření času Národního technického muzea představí kurátor Patrik Pařízek. A dojde řeč i na přístroje mechanické.

Tisícistránková publikace Výstava jako médiu vůbec poprvé shrnuje dějiny výstav v Česku a přináší dosud jen málo známé fotografie mnoha z nich. Jak se přístup k tvorbě výstav měnil? A kde můžeme hledat počátek dnešního kultu kurátora? Hosty Akcentu s Tomášem Kličkou jsou historička umění a jedna z autorek knihy Terezie Nekvindová z Vědecko-výzkumného pracoviště AVU a kurátor a teoretik Karel Císař z Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Při psaní rád poslouchá kapely Metallica nebo AC/DC, protože mu pomáhají držet tempo. Je autorem téměř dvaceti knih z oblasti dějin, ale i sci-fi, a když bádá, zajímá se také o to, jak „jeho“ hrdinové tráví běžné dny. Dalibora Váchu, historika se zaměřením na moderní československé dějiny, pozvala do Vizitky Markéta Kaňková.

Již v pravěku si lidé uvědomovali při nejmenším pravidelné střídání dne a noci. Není tedy divu, že měření času od začátku souviselo především s pohybem slunce. Sluneční hodiny se nám zachovaly už ze starého Egypta a najdeme je i ve sbírkách Národního technického muzea. A kam šel vývoj dál od slunečních hodin? I o tom natáčel Filip Jan Zvolský s kurátorem časoměrných přístrojů Národního technického muzea Patrikem Pařízkem.

Černobílý snímek Služebníci v režii Ivana Ostrochovského vypráví o boji za náboženskou svobodu a vztahu církve a státu v 80. letech. Jak se snímek vztahuje k historické postavě tajně vysvěceného kněze Přemysla Coufala, na jehož smrti má nejspíš podíl Státní bezpečnost? A jakými žánrovými prostředky navozují tvůrci atmosféru kněžského semináře ve snaze vyhnout se stereotypům? Na otázky Pavla Sladkého odpovídají režisér Ivan Ostrochovský a filmový publicista Lukáš Jirsa.

V měsíci, kdy vítkovické Divadlo Mír slaví čtvrtý rok fungování a kdy si připomínáme rok od startu protipandemických opatření, byl hostem Vizitky herec a zakladatel Míru Albert Čuba. S Evou Lenartovou mluvil o komediálním repertoáru, těžkostech se sháněním půjčky na divadlo i o toleranci vulgárních výrazů při improvizaci.

Slouží P. Radek Jurnečka.

Kachličky s designem od Alfonse Muchy nebo soustruh s otiskem Vincence Makovského – i to je dnes součástí Jizerskohorského technického muzea, které dalo domov desítkám starých strojů. Na návštěvu do někdejší tkalcovny, budovy se silným geniem loci, chodí školáci, výletníci i přátelé rodiny Šerclovy, jež dala tenhle podnik z lásky k oboru do kupy. S Pavlem Šerclem o tom ve Vizitce mluvil David Hamr.

„Když si zazpívám, je mi na světě mnohem líp. Dostane mě to z každé temnoty,“ říká herečka Magdaléna Borová. Po mnoha letech v Národním divadle na sebe nedávno upozornila rolí Marie ve filmu Krajina ve stínu, chystá také svůj autorský projekt. O divadle, práci s Bohdanem Slámou, hledání nové cesty i radosti z napojení na publikum mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.