Železniční síť v naší republice funguje již dvě stě let a má svá specifika. Jaké důvody vedou k tomu, že se pro nádražní budovy nenachází nové naplnění, často chátrají nebo jsou rovnou demolovány? A proč bychom měli toto kulturní industriální dědictví chránit? Na otázky Terezy Špinkové odpovídá Alena Borovcová z NPÚ v Ostravě a Lenka Popelová s Karlem Hájkem z Fakulty stavební ČVUT.
Svůj vlastní dům si kalifornský architekt Ray Kappe postavil nad malým potokem v rozeklaném údolí rezidenční oblasti Rustic Canyon nedaleko Santa Monicy v Los Angeles. Stavba je dodnes jedním z nejvýraznějších příkladů americké poválečné moderny.
Citlivé vnímání prostoru a hmoty, význam světa i materiálu, pohyb. To všechno promlouvá na diváka, který sleduje práci sochařky a grafičky Moniky Immrové. Nejen o své výstavě nazvané Tříbení, která čeká na diváky v pražském Colloredo – Mansfeldském paláci, mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Lidé se naučili měřit čas záhy a také brzy vzniklo mnoho oficiálních míst, kde bylo možné přesný čas zjistit. Jak ho ale co nejefektivněji dostat do všech domácností? První hodiny nepatřily mezi nejpřesnější a bylo je třeba seřizovat. K tomu sloužily zpravidla zvukové signály – ať šlo o odbíjení zvonů, výstřely z kanónů, nebo třeba prosté troubení ponocného, kterým začíná vyprávění kurátora časoměrných přístrojů Národního technického muzea Patrika Pařízka.
Sklárna Eliase Palmeho v Kamenickém Šenově vznikla před více než sto lety pro jeden z největších podniků v tehdejším Rakousku-Uhersku. Do druhé světové války exportovala lustry do řady zemí světa, od 70. let ale chátrá. Podaří se ji zachránit a jak minulý režim a následná privatizace proměnily jedno z nejvýznamnějších sklářských měst v pohraničí? Odpovídají historik architektury Zdeněk Lukeš, spoluautor databáze Prázdné domy Radomír Kočí a šenovská rodačka Marie Bradáčová.
Jiří Hradil je profesionální hudebník. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem, bydlí na Vysočině, rád zkouší různé žánry a z celého srdce miluje horňáckou lidovou hudbu. V covidové pauze si vlastníma rukama postavil saunu. „Začal jsem v prosinci na bahně, skončil v lednu v minus jedenácti na dvaceti centimetrech sněhu,“ řekl ve Vizitce, kam ho pozvala Hana Slívová.
Projekt Pražských židlí a stolků, který vznikl na IPR Praha, ukazuje princip, který se netýká jen veřejných prostranství, ale architektonického prostředí celkově. Mohli bychom ho nazvat jakousi empatií, vstřícným gestem prostředí, které znamená pozvání do něj. Schopností architektury poskytnout a nabídnout člověku to, co potřebuje, co ho potěší. A může to být drobnost: třeba jen příležitost k posezení.
Vyjdete se s námi po pastvinách, lučinách, přes hory a doly, tam, kde se za kulturu bijí jako lvi starostky a starostové Radim Wolák, Lucie Wittlichová a Tomáš Hájek.
Paavo Tynell patří k předním představitelům moderního skandinávského designu, i přesto je jeho tvorba pro většinu evropského publika neznámá. Během svého života navrhoval výhradně svítidla. Teď o nich konečně vyšla zevrubná publikace.