Vltava

Muzeum romské kultury bylo založeno v roce 1991 z iniciativy romských intelektuálů jako nevládní nezisková organizace. Od roku 2005 je státní příspěvkovou organizací Ministerstva kultury. V evropském kontextu jde o unikátní instituci, která globálně dokumentuje kulturu Romů a Sintů, respektive mnoha různých romských subetnických skupin a komunit. Muzeu romské kultury, jeho aktivitám, úspěchům, cílům i dalším plánům je věnován pětidílný cyklus Mozaiky.

Od operetních začátků, přes světové úspěchy na předních evropských pódiích, až po nové činoherní angažmá. Dagmar Pecková oslavila 4. dubna šedesáté narozeniny. Co pro její další rozvoj znamenalo první odmítnutí v Národním divadle v 80. letech? A podařil se její přerod v činoherní herečku? Na otázky Daniela Jägera odpovídají hudební a divadelní publicistka Radmila Hrdinová a šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman. Na milníky své kariéry vzpomíná sama Dagmar Pecková.

Jeho podcast Pohřešovaná, pečlivě zpracovaný příběh třiadvacet let pohřešované dívky Ivany Koškové, získal nedávno dvě nominace na audioknihu roku. Petr Hátle je ale hlavně filmař, který vystudoval dokument na FAMU, kde dnes také učí. Ve Vizitce mluvil o oblíbených „duchařských“ tématech i o chystaném filmu o sériových vrazích Stodolových.

Ačkoliv nepatřím k velkým příznivcům knižního vydávání beletristických textů již dříve publikovaných časopisecky i jinak a poté bez nějakého zřetelného konceptu sebraných do jednoho svazku, najde se několik autorů, v jejichž případě rád udělám výjimku. Jedním z nich je spisovatel Petr Borkovec, jemuž v nakladatelství Fra nedávno vyšla kniha nazvaná Sebrat klacek, která je právě takovou literární sumou porůznu publikovaných fejetonů, sloupků či povídek.

Muzeum romské kultury bylo založeno v roce 1991 z iniciativy romských intelektuálů jako nevládní nezisková organizace. Od roku 2005 je státní příspěvkovou organizací Ministerstva kultury. V evropském kontextu jde o unikátní instituci, která globálně dokumentuje kulturu Romů a Sintů, respektive mnoha různých romských subetnických skupin a komunit. Muzeu romské kultury, jeho aktivitám, úspěchům, cílům i dalším plánům je věnován pětidílný cyklus Mozaiky.

Jak se v Československu dařilo řešit palčivou otázku nedostatku bydlení, která sužovala celou meziválečnou Evropu? A proč jsme s družstevní výstavbou zaostávali za Berlínem či Vídní? Na otázky Petry Kultové odpovídají v Akcentu historičky umění Michaela Janečková a Vendula Hnídková, editorka nové publikace nazvané Duch, který pracuje. Kniha vydaná pražskou UMPRUM je jedním z prvním výstupů projektu zkoumajícího souvislosti architektury a české politiky v 19. až 21. století.

Architekt, designér, novinář a filozof kultury designu Gio Ponti se narodil v roce 1891 v Miláně, které se později stalo hřištěm většiny jeho designérských a architektonických dobrodružství. Kariéru zahájil ve spolupráci s Minem Fiocchim a Emiliem Lanciou v letech 1923–1927. Tehdy se Ponti stal významným představitelem moderního klasicismu, který je v Itálii znám jako Novecento Italiano. Byl velmi inspirován italským historickým dědictvím, i středomořským charakterem země.

„Česká epika srovnatelná například s ruskými pověstmi se nedochovala. Pro Čechy, kteří jsou skeptičtí vůči velkým příběhům v literatuře i ve filmu, se mi to zdá příznačné,“ říká přední znalec komiksů Tomáš Prokůpek. Mytologie a písma starých civilizací jsou jednou z jeho zálib, o které ve Vizitce s Markétou Kaňkovou také mluvil.

Muzeum romské kultury bylo založeno v roce 1991 z iniciativy romských intelektuálů jako nevládní nezisková organizace. Od roku 2005 je státní příspěvkovou organizací Ministerstva kultury. V evropském kontextu jde o unikátní instituci, která globálně dokumentuje kulturu Romů a Sintů, respektive mnoha různých romských subetnických skupin a komunit. Muzeu romské kultury, jeho aktivitám, úspěchům, cílům i dalším plánům je věnován pětidílný cyklus Mozaiky.

Středověké divadlo se postavě Ježíše nevyhýbalo, ale zdůrazňovalo především jeho božskou podstatu. Současní tvůrci mají naopak tendenci zaměřovat se na jeho lidskou stránku a hledat jeho novou společenskou roli blízkou jak věřícím, tak nevěřícím. Jak promlouval Ježíš z jeviště napříč věky? Co zosobňoval kdysi a dnes? Na otázky Jakuba Čermáka odpovídají divadelní teoretička Eliška Poláčková, absolvent divadelní vědy Jan Doležel a režisér a dramatik Martin Falář.