Byl to mladý floutek, užíval si života, jak to šlo. Byl chytrý, studoval na Sorbonně, skládal básně, krásně řečnil, a to jak z kazatelny, tak v zámeckém salonku nebo v blízkosti krále. Jeho kmotrem byl kardinál Richelieu. Dámy mu visely na rtech.
Opuštěné kostely, zaniklé továrny i prázdné domy po Němcích. Jak se od odsunu změnila tvář nejosídlenějších hor v Evropě, mění se náš vztah ke kulturnímu dědictví na periferii a může mít pandemie vliv na demografickou decentralizaci Česka? Na otázky Magdaleny Medkové odpovídají v Akcentu kulturní vědec Petr Mikšíček, autorka audiovizuálního projektu Monumentum Soňa Paleta a spoluautor databáze prázdné domy Radomír Kočí.
Když navrhujeme podobu veřejného prostranství, nepřemýšlíme v první řadě o fyzické formě, ale o tom, co se v jeho prostoru všechno může dít? Co by tam lidé rádi dělali? Jaký je potenciál místa? K jakým zážitkům výchozí prostředí inspiruje? Kdo jsou lidé, kteří v něm budou žít? Jakou roli na kvalitě bytí v něm zde může sehrát architektura? Jaké jsou realistické možnosti jeho užívání a s tím související financování, udržitelnost a údržba?
Pierre Guariche je mezinárodně stále nepříliš známým pionýrem francouzského poválečného modernismu. Až do loňska o něm neexistovala žádná reprezentativní monografie a to přesto, že se zásadním způsobem podílel na rozvoji poválečného designu ve Francii. Obsáhlé publikace jsme se konečně dočkali loni na podzim, kdy ji vydalo pařížské nakladatelství Norma Éditions. V posledních letech zaplňuje právě toto vydavatelství prázdná místa na neprobádané mapě francouzského designu.
Nepříliš známý hřbitov Malvazinky připomíná desítky lidských osudů, na které bychom rozhodně neměli zapomínat. Když vstoupíte do areálu hřbitova a minete novorománský kostel svatého Filipa a Jakuba, dojdete až na menší prostranství s křížem a dvěma kenotafy připomínajícími odbojáře z doby druhé světové války. Jejich jména a především osudy vám představí průvodkyně Správy pražských hřbitovů Kateřina Konečná.
Kostel svatého Ignáce na Karlově náměstí otevírají v šest ráno – a já tam jsem. Za nákazy se nesmí ani do lavic. Jen dvě vstupní kaple jsou přístupné. Postávám mezi nimi, na okraji lodi. V dušičkové kapli, kde stojí tlusté zpovědnice s řezbami z černého dřeva, už ve tmě svítí červené nápisy. Všechny dutiny jsou obsazené.
Je bilderbuch totéž co autorská kniha? Jak se vyvíjí obrázkové knihy pro předčtenáře, co podmiňuje jejich vydávání v překladech a zaostává v nich textová složka za výtvarnou? Na otázky Olgy Stehlíkové odpovídají odbornice na literaturu pro děti a mládež Svatava Urbanová a autoři knih pro děti, spisovatel Ondřej Buddeus a výtvarnice Alžběta Zemanová.
Stephen Crane se narodil v rodině metodistického kněze. Na univerzitě strávil pouze jeden semestr, následně se přestěhoval do newyorského slumu Lower East Side, protože chtěl zjistit, jak opravdu žijí v Americe ti nejchudší. Živil se jako novinář, takže hodně cestoval a nevyhnul se ani válečným konfliktům. Byl vyslán také na Kubu, po cestě zpět jeho loď však ztroskotala. Skončil v péči majitelky vykřičeného domu, se kterou následně žil. Zemřel ve věku 29 let na tuberkulózu.