V čem tkví kouzlo cirkusového umění? ArtCafé o znovunalezení radosti a hravosti přiblíží metody užívané sociálním cirkusem. Takové programy pracují se zájemci z řad seniorů, lidí s postižením, ale třeba také vězňů. Anna Herza Tydlitátová hovoří s cirkusovou producentkou Barborou Adolfovou a lektorem žonglování Adamem Jarchovským z centra Cirqueon. Sociální pracovnice Lucie Hrušková z nízkoprahového klubu Beztíže popisuje, jak principy využívá přímo ve své terénní práci.
Saša Michailidis mluví se svými hosty o levicově smýšlející držitelce Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernauxové, o výjimečném hudebním provedení díla skladatele 18. století Josefa Myslivečka ve filmu Il Boemo, o tom, proč se v Česku nedaří operetě jako divadelnímu žánru a proč jsou v českých školách nekvalitní učebnice. A jak to změnit?
„Nedávno mi kdosi na vernisáži říkal, že si myslel, že kreativní lidi jsou šílenci,“ usmívá se letos šestačtyřicetiletý designér Maxim Velčovský. Sám sice o umění, designu i světě kolem sebe ve Vizitce přemýšlel zcela příčetně, kdyby ale před rokem a půl po kolapsu způsobeném kombinací přepracování a covidu nepustil post vedoucího ateliéru, nemuselo to s jeho zdravím dopadnout dobře.
Když jsem byla dítě, milovala jsem pozorování mraků a odhadování jejich typů. Bavilo mě je od sebe rozlišovat. Cumulus byl naducaný polštář, stratus roztrhaná mléčná pěna, cirrocumulus byli pasoucí se beránci a z cumulonimbu většinou pršelo. Ale o mracích ve tvaru trychtýřů a dlouhých nudlí jsem jenom slyšela. Nikdy jsem je neviděla na živo.
Které překladové knihy vydané v loňském roce jsou ty nejlepší? Rozsáhlá rodinná sága a poslední dílo, které vyšlo za života modernistky Virginie Woolfové, trilogie z Anglie Jindřicha VIII., satira o sklonku života vnučky prvního islandského prezidenta, křehký portrét válečného Německa, soubor vietnamských povídek, putování napříč kontinenty v 11. století, tíživý road trip válečnou Sýrií s mrtvolou otce v kufru nebo zrození Madame Tussaud.
Saša Michailidis se ptá Marie Sýkorové, novinářky a spolupracovnice Vltavy v Paříži, a Tomáše Havla, překladatele z francouzštiny. Spisovatelka Annie Ernauxová získala jako první Francouzka Nobelovu cenu za literaturu. Jak na to reagují ve Francii? Čím se vyznačuje její literární styl? Proč je tato autorka srovnávána s Marcelem Proustem? A nakolik je Annie Ernauxová známá českým čtenářkám a čtenářům?
Když byl basilejský rodák Christian Knüsel kluk, hrával fotbal. Lákala ho ale i hudba, které se věnoval jeho otec. Za dveřmi tajně poslouchal jeho nové kompozice a k obědu je nakonec pokaždé oba dva musela dovést maminka. Dnes je z Knüsela špičkový hudebník, jenž coby nový stálý hostující dirigent Moravské filharmonie Olomouc otevírá tamní letošní sezonu. O peripetiích, které vedly od trubky k dirigentskému pultíku, mluvil ve Vizitce s panem Knüselem Michal Bureš.
Řeka Iowa si teče líně, tak líně, že to chvílemi vypadá, že couvá. Jižní vítr totiž čeří říční hladinu proti směru jejího toku. Opakovaně jsem se musela ujistit v mapě a nakonec i hodit z mostu pár klacků, abych uvěřila. Město rozkročené na obou březích řeky se jmenuje Iowa City. Pod slovem „city“ si obvykle představíme metropoli, ale u sedmdesátitisícového města je to poněkud nadsazené.