Vltava

Sexuální násilí je extrémně citlivé a složité téma k uchopení pro tvůrčí zpracování. Proces tvorby ale může mít na zúčastněné terapeutický efekt, na příjemce zase může mít konfrontace s takovým dílem silný dopad z hlediska povědomí o této problematice. Hosty ArtCafé Alžběty Žabové jsou autorka podcastu Hranice násilí (Radio Wave) Táňa Zabloudilová a audio tvůrkyně Kaitlin Prest, která stojí za úspěšnými podcastovými projekty, jako je The Heart nebo The Shadows.

Saša Michailidis se ptá Jaroslava Najberta, učitele dějepisu a společenských věd na pražském Gymnáziu Přírodní škola, a Jakuba Holce, učitele přírodopisu a chemie na ZŠ v pražských Kunraticích. Dvě české učebnice bojují o prestižní evropskou cenu BELMA. Ta s názvem Soudobé dějiny sází na badatelský přístup. Kdo všechno se na vzniku takové učebnice podílí? Jak k vývoji kvalitních učebnic mohou přispět sami učitelé? A proč je dobré kombinovat papírovou učebnici s online zdroji?

Tono Stano je světoznámý fotograf, kromě toho ale taky miluje kreslení, rád sbírá acháty, brázdí pole s detektorem kovů, vyrábí delikátní návnady na ryby a jezdí na kajaku. Jednou z největších životních proher by pro něj bylo, kdyby se stal otrokem vážnosti. „S oblibou delegujeme ostatní, aby za nás žili náš život. Jenže za svůj život by každý měl být odpovědný sám a navzdory nepohodlí by měl zkusit něco hodnotného vytvořit,“ řekl ve Vizitce, kam ho pozvala Markéta Kaňková.

Po dobu dvanácti měsíců napsat každý den jednu větu. Na tomto jednoduchém půdorysu vystavěl v roce 2008 výtvarník a grafik Viktor Karlík svůj projekt nazvaný Jedna věta. Od té doby vzniklo více než pětadvacet svazků těchto zápisků, které si na jeho žádost vedli spisovatelé, překladatelé či výtvarníci. Jejich řady nedávno rozšířil básník, editor a literární historik Vratislav Färber.

Hodnoty nejsou a nebudou, neptejte se ani příští týden, naznačují filosofka Tereza Matějčková a filosof Václav Bělohradský. Rozumím, co tím myslí, ostatně filosof to opakuje ve své poslední knize Čas pléthokracie. Řečí o hodnotách se většinou míní vlastní přesvědčení, z něhož nejsme v debatě ochotní slevit. Jiné názory než ty s hodnotami se tím pádem jeví jako cesta do bezhodnotového marasmu.

Saša Michailidis se ptá Pavla Bára, dramaturga Divadla J. K. Tyla v Plzni, a Josefa Hermana, šéfredaktora Divadelních novin. Proč jsou na novou inscenaci operety Ples v Hotelu Savoy ve Státní opeře Praha rozpačité reakce? Jak se operetě jako zábavně-hudebnímu divadelnímu žánru daří v českém prostředí? Je po ní dnes poptávka, čím může oslovit současné publikum? A jaké místo zaujímá opereta mezi operou a muzikálem?

Didiga je zjednodušeně řečeno forma vyprávění, kterou původně pěstovali lovci kmene Bété ve střední části Pobřeží slonoviny. Během svých dlouhých loveckých výprav zažili mnohá neuvěřitelná dobrodružství, o nichž pak po návratu do vesnice rádi vyprávěli. Lidé tyto statečné a obětavé muže obdivovali. Svými úlovky dokázali nejen odvrátit hladomor, ale také nasytit své posluchače originálními příběhy plnými napětí a magie.

„Miluju umění a nové technologie a díky videomappingu na pražský orloj v roce 2010 jsem se o tuto oblast začal víc zajímat,“ říká zakladatel festivalu digitální kultury Signal Martin Pošta. „Umělci, kteří v tomto oboru tvoří, jsou inspirativní, přemýšliví, musí se učit pracovat v různých programech a hledat cesty, jak naplnit svou vizi.“

„Nechceš bedly?” Ptá se sousedka Blanka a v ruce houpe velkou papírovou taškou z Lidlu. „No jasně, že chci!” Vyhrknu a nemůžu se dočkat, až ta taška bude celá moje. „Všechny?” Podiví se sousedka. „Všechny!” Ujistím ji. Pak se ještě společně ujistíme na internetu, že to nejsou jedovaté bedly zahradní a probereme všechna místa v okolí, kde teď rostou.

Saša Michailidis se ptá Veroniky Bednářové, reportérky časopisu Reflex, a Stanislava Bohadla, hudebního historika z Univerzity Hradec Králové. Snímek Il Boemo o životě a tvorbě skladatele 18. století Josefa Myslivečka sklidil pozitivní reakce na festivalu v San Sebastianu i na přehlídce Finále Plzeň. Do českých kin se dostane 20. října. Jak tvůrci pracují s fragmenty Myslivečkovy hudby? A proč je snímek vnímán jako evropský příběh?