Vltava

Jsou milí, ale uměření, disciplinovaní, tvrdě pracují a nedávají příliš najevo emoce. Tak o Tchajwancích mluví novinářka Klára Wang Tylová, která své zkušenosti a pocity ze života na Tchaj-wanu přenesla do knihy Ostrov duchů. V šesti příbězích odlišných hrdinů píše o hledání – a taky o tom, jak v tom lidem mohou pomoci duchové. Do Vizitky ji pozvala Markéta Kaňková a společně mluvily nejen o knížce, ale také o tchaj-wanské kultuře a jazyce.

Člověka až udiví, co všechno vyšlo před sto lety. Zvlášť literární modernismus pořádal celoroční žně. Nejdřív se objevil nepřehlédnutelný a zároveň trochu nepřehledný Joyceův Odysseus. Na podzim pak zprvu časopisecky a posléze knižně vyšla Eliotova Pustá zem; ta se, mimochodem, česky letos objeví v novém překladu Petra Onufera. A pokud by to někomu nestačilo, Virginia Woolfová Odyssea a Pustou zemi doplnila románem Jákobův pokoj.

Saša Michailidis se ptá filmových publicistů Jany Podskalské a Vojtěcha Ryndy. Přiláká takové historické drama či řekněme středověká romance diváky po covidu znovu do kin? Proč Jan Žižka zarezonuje spíš v Česku než v zahraničí? A splnil si režisér a producent Petr Jákl svůj americký filmový sen?

Dlouho očekávaný nejdražší „český“ film všech dob je tady – do kin vtrhl Jan Žižka. Producent a režisér Petr Jákl na něm pracoval deset let. Splnil si tak svůj dávný sen: přivést na plátna celého světa neohroženého bojovníka, sice zabijáka, ale zásadového člověka. A hlavně Čecha.

Po šest let starém filmu Učitelka se režisér Jan Hřebejk vrací ke zpracování látky z prostředí školy. Čtyřdílný krimi seriál Pozadí událostí se odehrává na olomoucké univerzitě, hraje v něm řada neherců a zkouší tematizovat aktuální problematiku rovnosti a jinakosti. „Kdo spáchal zločin, není podstatné. Podstatné je, k čemu dospěje divák v náhledu na postavy i na sebe sama,“ řekl Jan Hřebejk ve Vizitce Ondřeji Cihlářovi.

Je jasná obloha, léto sotva minulo, nepatrný vánek s sebou přináší vůni prvních spadaných listů, která se mísí s rozvířeným stavebním prachem. Tenoučká bílá vrstva pokrývá zdi, římsy, drátěné ploty i skleněné tabulky školních oken. Prach vdechujeme nevědomky, spolu se spalinami, které přilétají z nuselského mostu a novým světem, který se na nás valí.

9. září začíná mezinárodní festival vizuálního umění Prague Art Week. Jaké jsou cíle přehlídky? V čem je pro umělce a umělkyně důležité vytvářet mezinárodní sítě? A s jakými tématy pracují ve střední a východní Evropě? Hosty jsou ředitelka Prague Art Weeku Lenka Bakešová, francouzská výzkumnice a zakladatelka platformy Nonfiction Céline Sabari Poizat a kurátor Ján Gajdušek.

Saša Michailidis se ptá Andrey Průchové Hrůzové, teoretičky vizuální kultury z platformy Fresh Eye a Matěje Forejta, výtvarného publicisty a spolupracovníka Vltavy. Alfons Mucha – malíř, grafik, designér období secese. Právě jemu je nyní věnováno hned několik výstav, a to nejen v Praze. Proč zůstává jeho dílo takovým fenoménem? Proč zrovna z něj se stala tak silná vizuální značka? Jde už jen o komerci a kýč? A jak dnes rezonuje jeho Slovanská epopej?

„Zdá se, že je autentické, ale ono je sestříhané a zinscenované. Takhle dnes funguje i intimita,“ říká ředitel Sbírky moderního a současného umění v Národní galerii Michal Novotný o jednom videu z výstavy Intimita jako vzdor. Změna v pojetí intimity, solidarita a umění, na které se nenahlíží pouze přes jeho podobu, ale i přes kontext vzniku, je jeho dlouhodobým tématem. S Markétou Kaňkovou mluvil také o vnímání galerie očima veřejnosti a způsobech vystavování moderního umění.

Projíždím krajinou u úpatí Nízkých Tater a plánuju zastavit u kostela na malém kopci. Všechno se zdá být dokonalé: hrany hor, sluncem vybroušené stráně i cesta vinoucí se k vrcholu. Genius loci by se zde mohl odlít do toho nejtrvanlivějšího materiálu, kdyby to jen šlo. Čím víc se ale blížím stavbě, která je v mapách označená jako Archa Locus – Kostol dvoch sŕdc, s údivem zjišťuju, že se chrám arše, rozuměj té Noemově, až příliš nápadně podobá.