Vltava

Vydavatelství Supraphon vydal ve spolupráci s Českým rozhlasem komplet patnácti CD s LIVE nahrávkami Karla Ančerla, který předznamenává 115. výročí narození a 50. výročí úmrtí tohoto slavného dirigenta připadající na příští rok.

Jaké byly Ančerlovy začátky? A jaké bylo jeho rozhodování mezi skladatelskou a dirigenstkou dráhou?

Voda je jedním ze čtyř základních živlů. V ezoterických naukách, které nejsou tak zcela zapomenuty, je symbolem nevědomí, protože prýští z nezměrných a nezbadatelných hloubek. Propojuje svět s nebesy, protože deštěm se dostává na zem. Právě déšť spojuje svět s plodivými silami a božskými kvalitami. Svou průhledností se podobá světlu, proto je výrazem ducha.

Policajti ubili k smrti studenta, komunistické soudy za to odsoudily nevinné lidi. Film režiséra Jana Matuszyńského Nezanechat stopy ukazuje zrůdnosti komunistického režimu a zvěrstva, která jeho příslušníci páchali. Je přitom založen na skutečných událostech z roku 1983. Scénář snímku vychází z knihy Cezaryho Łazarewicze Nezanechat stopy – případ Grzegorze Przemyka.

Slouží P. Václav Snětina.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Písně Osvobozeného divadla a taky album Hudba černého lidu – to byly pro Ondřeje Havelku iniciační nahrávky. Od dvaadvaceti interpretoval historický jazz v Originálním pražském synkopickém orchestru, paralelně studoval herectví a později operní režii. Hudba u něj ale převážila, se svými Melody Makers swinguje už 27 let. S radostí se věnuje také operní režii, příští rok ho v Brně čeká Verdiho Falstaff. Do Vizitky jej těsně před koncertem v Lucerně pozval Daniel Jäger.

Zavzpomínali jsme na mecenášku umění Medu Mládkovou, která byla podle novináře Ondřeje Kundry renesančním člověkem. Jiří Pospíšil vyzdvihl její odkaz v Museu Kampa. Klára Fleyberková z Vltavy a publicista Petr Nagy se neshodli při hodnocení nové knihy Kateřiny Tučkové. Bílá Voda otevírá mimořádné téma, ale literárně prý pokulhává. Připomněli jsme osobitého režiséra a herce Miroslava Macháčka, který se narodil před sto lety. Podle jeho dcery Kateřiny se protrpěl životem.

„Měl by to být někdo, kdo hodně ví o hudbě, technologiích i marketingu,“ popisuje ředitel Pražského jara Roman Bělor člověka, který jej jednou na tomto postu nahradí. Ve Vizitce, natočené krátce před startem 77. ročníku festivalu, ale s Danielem Jägerem mluvil třeba i o ideálním počtu koncertů, o tom, proč se po maturitě vydal studovat ČVUT, anebo o svých politických ambicích.

Miroslav Macháček byl výraznou osobností divadla i filmu. I když je jeho jméno spojováno hlavně s Národním divadlem, spoluvytvářel i nejslavnější éru pražského Činoherního klubu. Tady se taky v roce 1965 seznámil s hercem a režisérem Janem Kačerem. Jaká byla jejich umělecká spolupráce? A jak si rozuměli lidsky? Na to se Šárka Švábová ptala přimo Jana Kačera.