Vltava

Pro pražské Národní divadlo vytvořil od roku 1959 řadu významných inscenací. Mezi nejslavnější patří Ze života hmyzu, Naši furianti nebo Hamlet. Režisér, ale také divadelní a filmový herec Miroslav Macháček by v neděli oslavil 100. narozeniny. A my si ho připomeneme i dnes. Šárka Švábová natáčela s režisérkou a herečkou Jaroslavu Šiktancovou, Macháčkovou bývalou partnerkou. S ním se potkala na přelomu 70. a 80. let.

Ačkoli sleduji zprávy o tom, jak z naší přírody ubývá živočišných druhů, můj subjektivní dojem je, že na chalupě je s každým novým jarem víc a víc druhů ptáků. Možná jsme tam častěji a víc si jich všímám, možná je to příznak stárnutí, že člověk více vnímá ten zlom mezi tichou zimou a ptačím zpěvem rozjásaným jarem.

8. května tomu bude sto let, co se narodil režisér a herec Miroslav Macháček. „Dokonale vyložit hru, dobrat se její podstaty, jako režisér se posléze upozadit, to byly jeho přednosti,“ domnívá se Macháčkova dcera a herečka Kateřina: „Navíc byl věrný a oddán vždy tomu divadlu, ve kterém právě působil.“ Herečka ND v Praze Taťjana Medvecká vzpomíná, jak měl Macháček herce dobře přečtené a uměl využít jejich silných stránek i slabin.

Milan „Banán“ Trachta se okolo punkových koncertů pohybuje od začátku 90. let. Kniha Nepřestat se dívat kolem sebe, na které spolupracoval s Maximem Horovicem a Bárou Votavovou, se věnuje jeho životní cestě. Ta ho vedla od celkem obvyklé mladické touhy být jednou „v kapele“, přes sbírání vinylových desek a černých triček s (často) strašidelnými motivy až k práci pro ekologické organizace nebo politická hnutí. Knihu představuje v ArtCafé během rozhovoru s Michalem Pařízkem.

Věnuje se designu a sběru obrouček brýlí, které nyní představuje na výstavě v pražské Galerii UM. Má rád vintage estetiku, hudbu tvořenou osmdesátkovými syntezátory a ve své volné tvorbě často pracuje s nostalgií a pamětí míst. Díky partnerce Elišce Lhotské a jejímu otci Zdeňkovi Lhotskému proniká také do tajů skla. Hostem Ondřeje Cihláře byl ve Vizitce designér Ondřej Vicena.

Vyrostla jsem na normalizačním sídlišti, a tak nedokážu adorovat tehdejší architekturu, jak je dnes v kurzu. Nejen proto, že ji považuju za ošklivou – vkus je samozřejmě subjektivní kategorie, ale protože byla nefunkční. Byla taková už tehdy a neživotaschopnost některých veřejných staveb se plně projevila v porevolučních poměrech. Kupříkladu kulturní a nákupní středisko, na které jsem v dětství koukala z okna.

Zuzana Kubelková rozšiřuje možnosti skla pomocí experimentů s materiály a technologiemi. Její objekty, reflektující motiv vnitřních krajin, jsou k vidění na výstavě Inter Alia v pražské Galerii Kuzebauch. Barbora Tydlitátová do krajiny vkročila jako sběračka: objevuje lokální ložiska „železnobrodských drahokamů“ –⁠ reliktů sklářské produkce a vytváří z nich Horniny budoucnosti. Kurátor Petr Nový vnáší historickou perspektivu a popisuje otisky sklářské produkce v naší krajině.

Všichni jsme emotivní! je název festivalu performance, který proběhne 6. a 7. května v pražském Divadle X10. Divákům se představí umělecké projekty ze střední a východní Evropy, ale i z dalších zemí. Co vedlo k výběru letošního tématu a jak se emoce projevují v dramaturgii? O projektech, se kterými umělci přicházejí, si bude Alžběta Žabová povídat s kurátorkou festivalu Terezou Stejskalovou a účinkujícími umělkyněmi Monikou Kouckou a Jitkou Havlíčkovou z kolektivu Prádelna.

Jana Zapletalová, 1. místopředsedkyně Asociace školní psychologie, vysvětluje, že sice přibývá dětí s agresivním chováním, ale příčin je celá řada, nemůžeme vinit jen počítačové hry. Debatu na toto téma oživil výrok ministra školství o negativním vlivu videoher na psychický vývoj dětí a dospívajících. Podle Pavla Baráka, předsedy Asociace českých herních vývojářů, dochází ke kontrolám her už při jejich vzniku. Rodiče by měli kontrolovat, co a hlavně jak dlouho dítě hraje.

V průběhu 19. a začátku 20. století byla oblast Jardines del Pedregal považována za zcela nezastavitelnou. Výbuch nedaleké sopky Xitle v období 5000 let před naším letopočtem zde vytvořil rozeklaný lávový terén, který k zástavbě zrovna nevybízel. Až modernistická generace architektů v čele s Luisem Barragánem a Maxem Cettem vypracovali plán, jak tuto nehostinnou divočinu proměnit v ráj moderního bydlení.