Vltava

Jeho příjmení není české, ale český film ovlivnil jako málokdo. Zvukový mistr Ivo Špalj ozvučil stovky hraných, animovaných i dokumentárních snímků. Jeho zvukové stopy byly a jsou excelentní. Při své práci totiž intenzivně přemýšlí. „Mám rád, když je film zvukově jednotný. Když má svoji tvář. Ideálně takovou, že je poznat, kdo za zvukem stojí,“ vypočítává své pracovní zásady. Drží se jich celý profesní život.

Knihou s poetickým názvem Ostrov ztracených vzpomínek se českým čtenářům poprvé představuje oceňovaná japonská spisovatelka Jóko Ogawa. Román z roku 1994, jehož anglický překlad získal předloni Americkou knižní cenu a nominaci na Mezinárodní Bookerovu cenu, vydalo nakladatelství LEDA v překladu japanologa Petra Holého, který text doprovodil vlastním doslovem.

V roce 1958 exceloval Vjenceslav Richter architekturou progresivního modernistického pavilónu bývalé Jugoslávie na světové výstavě EXPO v Bruselu. Jeho lehká ocelová konstrukce a rozsáhlé prosklené plochy tehdy definovaly nejnovější architektonické postupy. Architektura jugoslávského pavilónu tak patřila mezi vůbec nejpokrokovější, které byly na světové výstavě v Bruselu prezentovány. Sám Richter byl již v té době jedním z nejdůležitějších současných jugoslávských výtvarníků.

Spisovatel Ondřej Macl patří v současnosti bezesporu k nejsvéráznějším figurám na české literární scéně. Držitel Ceny Jiřího Ortena nebo Ceny Václava Buriana je mužem mnoha zájmů a talentů, počínaje filozofií a herectvím konče. Jeho básnická i prozaická tvorba se vyznačuje osobitým humorem, jazykovou hravostí, sklonem k mystifikaci a často i jistou mírou angažovanosti, což platí také pro jeho nejnovější knihu s názvem Legenda o Bocianovi.

Laterna magika uvádí poprvé v historii na jeviště Národního divadla inscenaci pro nejmenší děti BatoLaternu, tedy titul pro batolata od 6 měsíců do 3 let. Diváky nebude zatěžovat složitým příběhem, ale zábavnou a poetickou formou je provede poznáváním okolního světa.

V Kolíně jsem byla poprvé. Ale vlastně to tam dobře znám. Z vyprávění Jirky Vondráčka, který tam v mládí žil. Jirka volával tak jednou, dvakrát do měsíce, někdy častěji. A mluvil a mluvil a mluvil. Přes třicet let pracoval v rozhlase, v literární redakci a vytvořil toho úctyhodně hodně. A mluvené slovo pro něj bylo důležité. Možná důležitější, než jít do cukrárny na zákusek, na oběd, nebo na dobré kafe.

Redaktor vltavské publicistiky Daniel Jäger apeluje, že je třeba vychovávat nové publikum a jít s ním do konfliktu. Umělecká ředitelka skupiny Run OpeRun Veronika Loulová u příležitosti festivalu Opera 2022 dodává, že opera 21. století je živý žánr a měla by se vyjadřovat k současné situaci. Také si myslí, že v Česku chybí mezinárodní přesah. Více v Akcentu se Sašou Michailidisem.

V poslední době byla řada uměleckých děl v Praze a dalších městech umístěná na veřejná prostranství způsobem, který vyvolává oprávněnou kritiku. Většinou je to proto, že k místu nemají žádný vztah a spíše ho využily jako galerijní podstavec pro sebe sama.

Po stopách Plzeňáka Františka Sammera, málo známého, ovšem světově schopného spolupracovníka architekta Le Corbusiera, sjezdila Martina Hrabová celý svět. V Indii ji málem zahubila tropická nemoc, v Americe bez kýženého výsledku odřídila na otočku 3000 mil. Nakonec ale dala dohromady unikátní obrazovou knihu, v níž ukazuje, jak společenství okolo Le Corbusiera fungovalo. Ve Vizitce o tom mluvila s Ondřejem Cihlářem.

Já jsem se osobně setkal s tvorbou Jocka Peterse již v roce 2018, kdy jsem v Los Angeles navštívil interiéry legendárního bývalého obchodního domu Bullocks Wilshire, které v polovině dvacátých let navrhl právě tento zapomenutý představitel a pionýr amerického art deca a modernismu. O to více mě potěšilo, že minulý rok vydal v texaském Austinu usazený historik moderní architektury a designu Christopher Long vůbec první monografii tohoto pozoruhodného tvůrce.