„Většina slovenské veřejnosti v době vlády obludného stalinismu neprožívala čtyřicet let socialismu moc kriticky. Vděčila za to redistribučním opatřením, industrializaci a urbanizaci, proto neměla pocit civilizačního úpadku. Odhlédneme-li od problémů, které byly vyvolané násilným charakterem socialistické modernizace, přineslo toto období obyvatelstvu vyšší životní úroveň a ukotvilo nové životní a pracovní návyky.
Obávám se, že Rusko chce systematicky ničit svébytnou ukrajinskou kulturu, řekla v pořadu Akcent Radka Rubilina, ředitelka Českého centra Kyjev. Odmítá ale cenzurovat ruské umělce, což naopak schvaluje baletní tanečník, choreograf a režisér Jurij Kolva. Oba se shodli na tom, že ukrajinští umělci v Česku splývají s davem, protože se dokážou rychle adaptovat na tuzemské prostředí, a proto ani nevíme, kolik jich tu žije. Kvůli válce je teď v Česku začínáme více vnímat.
Vidět je to už na první pohled. Celková ošuntělost, odpadávající keramické obklady či drolící se konstrukce podivně fixované sítěmi. Ale také impozantní měřítko, vyvážené proporce a nadprůměrná estetika dávající tušit práci talentovaného architekta. Byl jím Richard Ferdinand Podzemný (1907–1987), kterého vedle luxusního činžáku Zemské banky známého jako dejvický „skleňák“ a motolské nemocnice (s Antonínem Tenzerem) proslavil hlavně plavecký areál v Podolí z let 1958–1965.
Jeden z rozdílů mezi Českem a Německem je, že v Německu se z divadla dá vyžít. Protože jsem byla dlouho pryč, nevěděla jsem například, že hostujícím hercům a herečkám se tu neplatí za nazkoušení. To se musí okamžitě změnit,“ míní dramaturgyně Viktorie Knotková. Od loňského roku pracuje v Divadle Husa na provázku, kde se teď angažuje v pomoci Ukrajincům. S Ondřejem Cihlářem ale mluvila také o letech strávených s německým divadlem.
Re-edice již dávno nevyráběného historického nábytku 20. století jsou dnes relativně běžnou součástí kolekcí předních nábytkářských značek. Jednou z těch, které na opětovné produkci často zapomenutých návrhů postavily svou produkci, je dánská značka Gubi. Aktuálně do své kolekce přidala také nábytkové kousky od italské návrhářky Gabrielly Crespi (1922–2017).
Filmy nevznikají ve vakuu, mají se vyjadřovat k současnému dění, mají reagovat. A předávání cen je platformou pro sdělování názorů. I o tom mluvili se Sašou Michailidisem filmové publicistky Jindřiška Bláhová z časopisu Respekt a Kristina Roháčková ze serveru iROZHLAS.cz. „Kategorie v rámci vyhlašování cen Český lev nabobtnaly, pro diváky začíná být film nepřehledný. Máme talentované mladé tvůrce, silná je generace animátorů,“ zaznělo v diskusi.
V první polovině 20. století se výstavba univerzitní čtvrti Albertov stala jedním z nejdůležitějších zásahů do novodobé podoby Nového Města pražského. Postupně se tak zaplnil málo zastavěný prostor mezi Apolinářskou a Horskou ulicí. Na této ploše vyrostly monofunkční a relativně uzavřené školské a výzkumné areály. Veronika Štefanová a historik architektury Richard Biegel se vydali právě na toto místo, aby nám jeho minulost připomenuli.
Započetím stavby městských hradeb od Vyšehradu k Poříčí se datuje založení Nového Města pražského v polovině 14. století. Začala tak i urbanistická historie albertovského údolí, a Praha se díky tomu stala svědkem vzniku nového urbanistického fenoménu, který se vymykal tehdejšímu obvyklému vývoji měst. Veronika Štefanová začala svou dokumentární procházku s historikem architektury Richardem Biegelem.
Monumentální koncept Nového města pražského je z hlediska historie pražského urbanismu dodnes fenoménem. A k němu se váže i oblast Albertova. Město, jehož základy císař Karel IV. položil, skrývá také stopy nejstarší historie. Ty postupně rozkrývá archeologie a mezi archeology i Jaroslav Podliska, který společně s autorkou seriálu Veronikou Štefanovou třetím dílem provází.
Univerzitní čtvrť na pražském Albertově se do čtyř let rozroste o další dvě budovy – Biocentrum a Globecentrum. Dostavba kampusu na Albertově je aktuálně nejdůležitějším projektem Univerzity Karlovy. Jedná se o největší investici českého státu a největší výstavbu Univerzity Karlovy v centru hlavního města Prahy za posledních 100 let. O dostavbě kampusu hovořila Veronika Štefanová s emeritním rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou.