Vltava

Měl jsem tuhle narozeniny a přišla mi spousta gratulací. Jedno přání bylo od Stalina. Možná máte podezření, že si z vás chci vystřelit. Soudruh Stalin je přece dávno po smrti, nedostal se ani do mauzolea a milióny jeho obětí doufají, že se škvaří v pekle. Při takové činnosti logicky asi nebude posílat gratulaci někomu v České republice, kde jsme nota bene odpálili jeho obří sochu za použití víc než půl tuny trhavin.

Práce australských architektů, jako byli Peter Muller, Neville Gruzman, Bill Lucas, Ken Woolley a Bruce Rickard, je často definována jako "Sydneyská škola". Pojem označuje reakci na sterilitu a chladnost mezinárodního stylu ve prospěch lokálních podmínek, materiálů a celkového kontextu Austrálie. Jde o regionální hnutí architektury 20. století, které reagovalo proti přílišné racionalitě a upřednostňovalo měkké formy a architekturu přírodních materiálů a organických textur.

Společně jako mladé dívky objevovaly hudbu a studovaly na umělecké škole. Společně působí jako kurátorky v ostravském Platu, společně tvoří a oběma jsou inspirací jak texty polského romanopisce a dramatika Witolda Gombrowicze, tak texty odborné. Ve Vizitce jsme po dlouhé době přivítali uměleckou dvojici: sestry Danielu a Lindu Dostálkovy.

Oceňovaný australský spisovatel Tim Winton se českým čtenářům poprvé představil v roce 2005 románem Tep prachu – v originále Dirt Music –, který mu vynesl jednu ze dvou nominací na Bookerovu cenu a v roce 2019 se dočkal filmové adaptace. V překladu Martina Svobody knihu tenkrát vydalo nakladatelství Volvox Globator, kde nedávno vyšla i autorova próza Ovčácká chajda z roku 2018, do češtiny přeložená Romanem Tadičem.

Básnicky pro literaturu „koleno“ objevil svou stejnojmennou básní Das Knie Christian Morgenstern: „Ein Knie geht einsam durch die Welt / Es ist ein Knie, sonst nichts! /Es ist kein Baum! Es ist kein Zelt / Es ist ein Knie, sonst nichts!“

Příběh o středoškolačce Anně, která se snaží vydrápat z izolace způsobené úzkostnou poruchou, vytvořil společně manželský pár. Autorka dětských knih Tereza Kopecká a kreslíř Tomáš Kopecký pro čtenáře v komiksu Naprostá šílenost připravili rozvernou jízdu, během níž hlavní hrdinka najde sama sebe.

U památníků jsme zvyklí, že vyzdvihují určitou osobu či událost a s nimi hodnoty, které zastupují. Ve skutečnosti ale za každou stavbou jsou nějaké cíle a přístupy, ukazující hodnoty stavebníka a společnosti. Architektura může společenské hodnoty reprezentovat vědomě. Použitím určitých technologií či materiálů tak dokáže ukázat vztah k životnímu prostředí. Přiměřenost objemu či vynaložených nákladů, vzhledem k účelu, zase reprezentuje společenskou zodpovědnost.

Nestydí se mluvit o psychohygieně, kterou pravidelně podstupuje „jako herečka i jako Eliška“. Ráda opakovaně spolupracuje s režisérem Olmem Omerzu, a když odmítne roli, je to proto, že ví, že by jí nedala tolik, kolik film potřebuje. Nejí vlašský salát, který musela spořádat v sérii Nonstop lahůdky, zato miluje hudbu, improvizaci a spontaneitu. Odrazilo se to i ve Vizitce, kam ji pozval Ondřej Cihlář.

Edward Barber a Jay Osgerby patří mezi lídry současného světového designu. Ze své londýnské kanceláře ho inovují již přes 25 let. Za tu dobu se od nadějných nápadů a prvotních spoluprací dostali na vrchol světové scény jak v designu nábytku a svítidel, tak i průmyslových výrobků a elektroniky. Jen někdy se jejich práce objeví v galerijním kontextu, který jim umožňuje na chvíli zapomenout na přesné zadání klientů a oddat se výtvarným konceptům.

Není to, jako když jdete venčit psa ve velkém městě. Tam v okamžiku, kdy máte čas, nebo kdy váš miláček otravuje nad únosnou mez, popadnete vodítko, seběhnete schody a vydáte se na pouliční slalom mezi trávníčky na nárožích, zpustlými parčíky, případně vniknete na svěží pažit jakéhosi developerského vnitrobloku. A pak je tu samozřejmě možnost skočit do auta a jet se někam projít.