Vltava

Do rozhlasu přijel jazzový kytarista Libor Šmoldas na koloběžce a bosý, jak to dělá poslední čtyři roky. Desky ovšem točí už od roku 2005, pod svým jménem jich vydal jedenáct. Hrál s Ondřejem Pivcem i řadou zahraničních jazzmanů a ve Vizitce Markétě Kaňkové řekl i to, že by si jednou rád zkusil pořádné americké country.

Novou naději divadla v Demokratické republice Kongo představuje dramatička, básnířka a prozaička Bibiche Tankama N´Sel. Píše nejen o postavení a právech žen, ale také o nezodpovědném chování průmyslových gigantů, jež tragicky zasahují do života konžské společnosti, včetně její rodiny. Původně vystudovaná inženýrka se psaní začala věnovat na konci studia elektrotechniky v roce 2005. Ale lásku k umění u ní rozvíjel už od dětství její otec-výtvarník.

Beninská autorka a herečka Nathalie Hounvo Yékpé není rozhodně z těch žen, které čekají na to, až co řeknou muži. Má sama co říct a právo žen na sebevyjádření obhajuje také ve svých hrách. Píše převážně o ženách a lásce. Žádnou „červenou knihovnu“ však nečekejte. Africká realita není pro ženy mnohdy růžová.

O francouzské dramatičce a také operní libretistce Pendě Diouf, která má kořeny v Senegalu a Pobřeží slonoviny, se v současnosti hodně mluví, a to v souvislosti s jejími divadelními hrami, v nichž ona naopak píše o tom, o čem se obyčejně nemluví…

Sérii portrétů západoafrických frankofonních dramatiček zakončíme malým nahlédnutím do světa anglofonní východní Afriky. Dramatička Asiimwe Deborah Kawe pochází z Ugandy. Její hra Schůzka s bohem je svižná satira na byrokratickou šikanu.

Jednou z těch, jejíž tvorba by neměla uniknout naší pozornosti, je Pierrette Mondako z Konžské republiky. Divadelní vášni propadla během studií na gymnáziu, kdy se stala nadšenou herečkou. V hlavním městě Konga – Brazzaville – založila vlastní divadelní skupinu. A protože mladé divadlo potřebuje současné autory, zrodila se z herečky dramatička.

Skoro každá hra nese nějaké důležité poslání. Zvláště pak, když jejich autorkami jsou ženy. Příliš dlouho byly nuceny mlčet, přestože mají toho tolik co říci. Jednou z těch, jejichž hlas v současnosti překonal hranice Afriky, je Salimata Togora z Mali. Rozhodně se ohrazuje proti bezpráví páchaném na ženách.

O svobodě, právech žen a dětí píše divadelní hry, filmové scénáře, povídky a básně zase feministická dramatička ze západoafrického Toga Afi Gbegbi. Je známá také jako slamerka pod přezdívkou Marie Jo.

Proč je tak málo žen dramatiček? Tuto otázku si položila svébytná divadelní tvůrkyně Hermine Yollo z Kamerunu a odpověděla na ni po svém. Začala psát divadelní hry.

„Byla to mimořádná stavba! Celý ten areál byl projektovaný koncem šedesátých let a postavený během sedmdesátých let. Byl naprosto invenčním originálním počinem, který se nepodobal ničemu, co jsme tady znali. Když jsem si ho důkladněji prohlédla, zcela jsem užasla," prohlásila Kateřina Bečková o areálu Transgas.