Vltava

Kterého domu si všimnete, když procházíte Vodičkovou ulicí? A kterého si už všimnout nemůžete, protože tam nestojí? Kde se dala v Praze vůbec poprvé ochutnat čínská kuchyně? A jaké další gastronomické požitky ulice nabízela? Která fasáda tu vypadá jako ozdobený dort? Nalaďte chuťové buňky – ve třetím díle cyklu Zbořeno se redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková a autorka knihy o zaniklých pražských stavbách Kateřina Bečková vydají do restaurace a do cukrárny...

Jak to, že se dá v památkové rezervaci zbourat zdravý, pěkný dům? Špačkův dům byl nazýván podle svého stavebníka, velkostatkáře, podnikatele v poštovnictví a filantropa Václava Špačka, císařského rady, majitele hradu Kokořína a velkostatku Xaverov. Špaček s rodinou dům obýval už od 60. let 19. století. Součástí stavby byl i velký dvůr s rozsáhlými konírnami. Co se týče architektonického návrhu budovy, traduje se, že autorem mohl být Alois Dlabač, ale není to doloženo.

„Fenoly útočí!“ To je název kapitoly knihy Zbořeno, která pojednává o zániku malebného měšťanského domu v Soukenické ulici. Díra jako po vylomeném zubu protíná řadu domů v ulici Soukenická v centru Prahy. Kam se poděl pozdně barokní dům s gotickými sklepy a půvabným vstupem se soškou andílka? A proč vůbec musel zmizet?

„Váš dům je naše město!“ Tak zněl slogan demonstrace za záchranu domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Do zápasu, který trval celých deset let, se prostřednictvím petic, demonstrací a sociálních sítí zapojily desetitisíce Pražanů. Příběh obou budov vyprávěla redaktorce Mozaiky Šárce Jančíkové ve čtvrtém díle cyklu Zbořeno autorka stejnojmenné knihy Kateřina Bečková.

Walter Benjamin, jeden z největších tuláků po metropolích předválečné Evropy, si zaznamenal tento postřeh: „Pokud bychom obrazy měst, které máme, chtěli rozdělit podle místa narození jejich autorů do dvou skupin, jistě by se ukázalo, že ty zachycené domácími budou ve velké menšině. Dostat se jako domácí k obrazu města vyžaduje jiné, hlubší motivy. Motivy někoho, kdo cestuje do minulosti namísto do dálky.“

Slouží otec Jan Beránek, zpívá sbor chrámu svatých Cyrila a Metoděje.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Vidět výstavu Buddhu zblízka? „A co vzít s sebou? Čím míň, tím líp. Stačí oči otevřené, klidně dýchat…,“ píše se v publikaci Malý Buddha, kterou u příležitosti výstavy vydala Národní galerie Praha. O publikaci a výstavě vypráví Jana Ryndová, kurátorka japonského a korejského umění. Na restaurování soch v klášteře Diskit vzpomíná sochař a restaurátor Pavel Míka. Malíř a sběratel Ondřej Basjuk popisuje svůj vztah k buddhistickému umění, které ho upoutalo před více než 20 lety.

Zuza v zahradách je krátký animovaný film výtvarnice, animátorky a režisérky Lucie Sunkové. Předlohou scénáře je stejnojmenná knížka Jany Šrámkové. Hlavní hrdinkou poetického příběhu o překonávání strachu je malá holčička a prostředí pěstěných i temných zahrad dává příležitost k zajímavému výtvarnému řešení filmu. Snímek si připsal první velký úspěch – byl vybrán do jedné ze soutěžních sekcí letošního filmového Berlinale.

Mezi čtyřmi tituly, které letos uvede prestižní filmové Berlinale, bude i film Jiřího Menzela z roku 1969 Skřivánci na niti. Festival promítne jeho nově zrestaurovanou verzi. Snímek samotný měl dramatický osud, po dokončení zůstal na dvacet let v normalizačním trezoru. Jeho distribuční život tak začal až v roce 1990. Tomáš Pilát mluvil s ředitelem Národního filmového archivu Michalem Bregantem nejdřív o souvislostech jeho berlínské prezentace.