Vltava

Českého lva za rok 2021 získá i někdo z pětice adeptů na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film. Se snímkem Milý tati akademiky zaujala i ilustrátorka Diana Cam Van Nguyen a David Payne, režisér filmu Ještě nespíš? Jaký pro ně má nominace význam? O tom, jak se ze studenta stane profesionál a jakou roli v tom může hrát právě úspěch v soutěži, mluví režisérka Kateřina Karhánková, která byla v roce 2017 nominována s Plody mraků, v roce 2020 pak s Mlsnými medvědími příběhy.

Když v roce 1917 vznikla v nizozemském Leidenu skupina De Stijl, plně se moderní výtvarné umění vrhlo vstříc radikální redukci obrazu na geometrickou podstatu, kterou členové skupiny chápali jako racionální a obecnou podstatu našeho světa. Pregnantně to nejenom na stránkách svých teoretických textů, ale především ve svých obrazech vyjádřili lídři hnutí Piet Mondrian a Theo van Doesburg. Brzy však měly myšlenky tzv. neoplasticismu odezvu i v užitém umění a architektuře.

Tlačítkový telefon s podprůměrně kvalitním foťákem anebo oblečení odrůstajícího syna stačí fotografce Jolaně Havelkové k tomu, aby s jejich pomocí zaznamenala to, co je pro ni důležité: místo, paměť, krajinu. O svých fotografických, konceptuálních a experimentálních projektech mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

„Vzal jsem si to na důchod,“ řekl mi před nějakými šesti lety správce secesního domu, kam jsem se tehdy právě nastěhoval. Co umřel děda, nemám úzký kontakt s nikým, komu by bylo kolem sedmdesáti, a správce domu mi byl hned sympatický: vstřícný, pečlivý muž, který do centra Brna jezdí z jeho okraje, člověk, který pravděpodobně celý život pracoval rukama. Zkrátka někdo jiný než lidé v mém okolí.

Julie Vrabelová, Jakub Spurný, Zdeněk Trinkewitz a Aleš Najbrt – to je vítězný tým ceny o nejlepší filmový plakát roku. Českou filmovou a televizní akademii zaujal jejich plakát ke snímku Davida Ondříčka Zátopek natolik, že mu přiřkli pomyslnou zlatou medaili v klání o nejlepší filmový plakát uplynulého roku.

Plány vodohospodářského komplexu vypracoval architekt Oskar Oehler (1904–1973), v jednom z ateliérů pražského Stavoprojektu na začátku roku 1949. Na celku, kterému věnoval značnou pozornost, není fascinující pouze vizuální podoba, ale i konstrukční řešení hal krytých skořepinovými klenbami. Právě v nich viděli stoupenci poválečné monumentální architektury jeden z mnoha výrazových prostředků, pomocí nichž chtěli překonat apriorně materiální vědecký funkcionalismus.

„Každý portrét je především autoportrét, ve kterém autor ukazuje, co je důležité pro něj. Když jsem točil Sílu, i já jsem procházel hlubokou partnerskou a osobní krizí. Přišlo mi důležité podívat se i do temných končin bytí, což bych před deseti lety neudělal,“ říká dokumentarista Martin Mareček na konto svého aktuálního dokumentu, který zachytl pět let života filmového publicisty Kamila Fily. S Ondřejem Cihlářem mluvil i o své práci pedagoga anebo o toxičnosti filmových cen.

Designérské hnutí Creative Salvage (Kreativní odpad) vzniklo pod vlivem hned několika kulturních a společenských fenoménů osmdesátých let minulého století. Mladí designéři v té době neměli ve Velké Británii mnoho příležitostí k uplatnění, proto hledali nové cesty, jakým způsobem se kreativně vyjádřit a zároveň se uživit.

Neobyčejným románem Královna hor, odvážným co do volby tématu i formy, se českým čtenářům poprvé představuje rakouský spisovatel a hudebník Daniel Wisser. Dílo vyznamenané v roce 2018 Rakouskou knižní cenou přeložila do češtiny Magdalena Štulcová a vydal jej Pavel Jungmann ve svém nakladatelství Archa, orientovaném převážně na německojazyčnou literaturu.

Možná k tomu tak trochu přispěla doba covidová, která nás více než kdy jindy přinutila uzavírat se před okolním světem, možná to mohlo ovlivnit i to, že začínám stárnout a cítím potřebu ohlížet se zpět a bilancovat, ale poslední dobou si více než kdy jindy a s velkou oblibou listuji starými alby s fotografiemi z dětství… Nořím se skrze ty více či méně zdařilé kompozice do minulosti a oživuji situace a příběhy, které se kdysi odehrály a byly mou součástí…