Vltava

Do České republiky pomáhá přitáhnout čínské turisty. Překládá čínskou avantgardní literaturu i tchajwanské texty a tuzemskému publiku nedávno přiblížil hrůzy takzvaného bílého teroru. Miluje Šanghaj a na světě by nedokázal být bez hudby. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce sinolog František Reismüller.

Aktuální fungování kulturních institucí v sevření pravidel kolem covidu, legislativní priority i rozdělování peněz na kulturu z Národního plánu obnovy, to jsou témata, o kterých v rozhovoru mluvil nový ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Vyjít si na procházku do zasněžené krajiny za městem je v posledních letech velice vzácné, obvyklejší je zajet si zalyžovat do Alp. Ale procházet se? Do sněhu otiskujeme stopy vedle tolika zvířecích a ptačích. Jsou důkazem neviditelných obyvatel krajiny, které současný člověk nepotkává. Zimní procházka skončí nečekaným stmíváním.

Dvacetipatrové Kulturní centrum Sara navrhli průkopníci udržitelné architektury ze švédského ateliéru White Arkitekter. Byla dokončená loni a stojí v centru města Skellefteå těsně pod polárním kruhem na severu Švédska. „Je dvakrát vyšší než druhá nejvyšší budova ve městě, takže na něj má opravdu velký dopad,“ říká o nové dominantě města architekt Robert Schmitz.

Fotografoval Franka Zappu, Toma Waitse, Bobbyho McFerrina, Iggyho Popa a desítky dalších umělců. Spolupracuje s šumperským festivalem Blues Alive, Colours of Ostrava či Folkovými prázdninami a koncert jej i dnes někdy strhne natolik, že zapomene mačkat spoušť. Hostem Ondřeje Cihláře byl fotograf, výtvarník a také někdejší aktivista Jazzové sekce Ivan Prokop.

Nikomu to neříkám, ale vím, jaké to je, když je sklo rozžhavená láva. Když stojím před pecí, ve které se perou plameny, a mě čeká šichta, ve které nepočítám, kolik piv vypiju a kolik litrů propotím. Je to jako zápas s obrem. Musím být rychlý, silný a opatrný, i když to zvenčí vypadá, že si jen na píšťale otáčím jakousi baňkou, průběžně jí vkládám do tlamy pece a sem tam si do ní fouknu, aby to uvnitř zahrálo tvarem.

Když v osmdesátých letech nevěděl, kudy kam, vydal se na pouť do Santiaga de Compostela. „Po cestě jsem zapomněl, na co jsem se to vlastně ptal, a když jsem se pak vrátil do Paříže, začal jsem malovat úplně jinak. Jako když člověk chodí,“ říká rodák z Litvínova, malíř a grafik Miloslav Moucha. Jeho retrospektivu je nyní možné vidět v galerii Benedikta Rejta v Lounech. I o ní mluvil s Markétou Kaňkovou ve Vizitce.

Domy nás obvykle oslovují svou architekturou, výškou a rozlehlostí, výzdobou nebo umístěním v prostoru. Ale jsou i takové, které k nám promlouvají skutečnými slovy, vyvedenými ozdobným písmem na průčelí.

Architektura dokáže být otevřená různými způsoby. Stavba může být otevřená vůči naplnění životem. Dokáže se otevřít svým obyvatelům ve způsobu užívání, rozevírat jim nové obzory vnímání a myšlení, stejně jako jim pomáhat k otevření jich samotných.

Nahrávka, kterou Jakub Hrůša pořídil ve spolupráci s Bamberskými symfoniky pro společnost Accentus Music, byla vybrána jako nejlepší v ostře sledované kategorii Symfonická hudba.