Vltava

Ve dvoře jednoho z domovních bloků lemujících vysokomýtské náměstí se v loni objevila běžnému oku sotva viditelná stavba, jejíž půvab spočívá v tom, jak klame tělem. Ačkoliv je díky svému plášti nepřehlédnutelná, přesto vyvolává dojem, jako by tu stála odnepaměti. Své v tom, kromě harmonického měřítka a proporcí, sehrály hlavně tvary odvozené od okolních vestaveb. Kontext v tomto případě ale nepředstavoval pouhou inspiraci, nýbrž jediné možné východisko.

Proč v romských pohádkách přijíždí princ v bílém mercedesu a princezna září jako žárovka dvoustovka? Z jakého důvodu je dobré vydávat texty romských autorů souběžně česky i romsky, čím si ji získal romský raper Čavalenky a kterou píseň svého otce Wabiho má nejraději? I o tom mluvil Ondřej Cihlář ve Vizitce s romistkou, anglistkou a překladatelkou Karolínou Ryvolovou.

Po zaslouženém úspěchu filmu Země nomádů na sebe nenechalo dlouho čekat české vydání oceňované knižní předlohy dotyčného hraného snímku. Stejnojmenný titul americké novinářky Jessicy Bruder z roku 2017, který do češtiny přeložili Roman Jakubčík s Alenou Snelling, vyšel v nakladatelství Absynt jako další svazek edice Prokletí reportéři, orientované na žánr literární reportáže.

Kreslil na papír, na své tělo nebo na ikonický nábytek. Saul Steinberg je jednou z nejdůležitějších postav moderní ilustrace.

Nedávno jsem se ocitl v jednom příhraničním německém městečku. Ve volné chvíli jsem se šel podívat, jak je mým zvykem, na nádraží. Kdysi tady existoval přeshraniční provoz, za časů železné opony utichl, entuziasmus nového tisíciletí ho zase probral k životu, ale před 12 lety opět padl za oběť úsporným opatřením v celé této části Saska: nemělo smysl udržovat přeshraniční spojení, na které nic dál do vnitrozemí nenavazovalo.

Dravost, expresivní gesto, přímočaré vyjadřování. Taky nechuť ke kompromisům a všemu, co je v umělecké tvorbě umělé či předpřipravené – tak by se snad dala charakterizovat tvorba malíře, tvůrce objektů a instalací, také pedagoga pražské AVU Vladimíra Skrepla. S Markétou Kaňkovou mluvil i o své cestě do Prahy z jihlavského dětského pokoje přes práci v tiskárně a brněnská studia.

Nedokážu si vybavit, kdo s námi tehdy chodil na tři krále. Od dveří ke dveřím, s papírovými korunami na hlavách a s holemi, kterými jsme po vzoru herců z Chorey Bohemiky tloukly do dlaždic. Vím ale jistě, že jako nejmladší jsem vždy byla odsouzena k tomu představovat „černého vzadu“, kterého druzí dva odstrkují. Pravděpodobně jsem měla i začerněný obličej. Doufám, že to na mne jednou někdo nevytáhne jako na kanadského premiéra Justina Trudeau.

Slouží farářka Anna Štěpánková.

Patří mezi špičku nejen českého, ale i mezinárodního světelného a nábytkového designu. Od osmnácti let, kdy zjistila, že bezpodmínečně potřebuje vědět, „co za tím designem je“, ji dopředu táhne vášeň, optimismus, empatie a taky touha překonat vlastní limity. Což je vlastnost, kterou jí přinesl sport. O tom všem mluvila Lucie Koldová ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Zimní cesta do Brd. Šedé nebe, na cestách zbytky sněhu, vysoké suché divizny lehce se kývající v slabém větru. Hustý les střídaný výhledy do zvlněné krajiny, na až jaksi prehistorické pláně s křovisky, solitérními stromy, tůněmi s krustami ledu. Přelétávající havrani, velmi zřídka cyklista. Jinak ticho, vrzání bot, štiplavě studený vzduch.