Vltava

Za světla vstát, cvičit jógu, pak chvíli uhrabávat už uhrabané cestičky, zazpívat si mantry a tak nějak celkově se uklidnit. V centru duchovní obrody, kde jinde. Když se tam navíc potkáte s prošedivělým hipíkem z Bernu nebo se členem barmského buddhistického kléru, obroda je zaručena. Zvlášť pokud už máte za sebou amatérskou humanitární misi. Na Srí Lanku klidnou i zmítanou tsunami se vydejte s novou sérií podcastu Dana Bárty a Českého rozhlasu Vltava Nevinnosti světa.

Hudebník a fotograf Dan, entomolog a ekolog Aleš, kunsthistorik a památkář Jan, estetik a historik přírodních věd Karel, primatolog a ochranář Standa. Pět mužů na jednom místě. Přes den se věnují tomu svému, v noci pak sedí na terase u svíčky a vyprávějí si. Třeba jak se v místních lesích kdysi ztratila jedna bílá paní. Protože ztratit se na Borneu je snazší, než by se zdálo. Blouděte po něm chvilku s novou sérií podcastu Dana Bárty a Českého rozhlasu Vltava Nevinnosti světa.

Hrobka v Kosově Hoře u Sedlčan byla v roce 1898 první, pak následovaly asi tři desítky náhrobků po celém Česku včetně toho pro rodiče Aloise Jiráska nebo stavebníky jeho domů. Sepulkrální díla architekta Jana Kotěry najdeme na hřbitovech po celém Česku a jedny z prvních náhrobků stojí u severní zdi Nového židovského hřbitova v Praze.

Sochař Josef Rikus pocházel z nedalekého města Paderborn. Pracoval především na menších církevních zakázkách včetně mnoha oltářů a výzdoby historických kostelů. Ke své vrcholné zakázce se dostal přes osvíceného katolického teologa Wylhelma Nyssena. Ten působil od roku 1957 na tamější univerzitě jako pastor studentské komunity.

Mezi své oblíbence řadí Chicka Coreu a Ernesta Hemingwaye, protože i dobrá jazzová hudba by měla vyprávět příběh. Preferuje durové melodie a Bachova hudba je pro něj synonymem pravdivosti. Pravda a svoboda jsou ostatně slova, která jazzový hudebník, skladatel a pedagog Milan Svoboda ve Vizitce, kam jej pozvala Markéta Kaňková, opakoval často. A nejen kvůli svému příjmení.

Palomar – pojmenovaný po hlavním hrdinovi – spadá do závěrečného tvůrčího období italského spisovatele Itala Calvina. Původního vydání se dočkal roku 1983 a je svým básnickým jazykem nejblíže Calvinovým Neviditelným městům. V překladu Jiřího Pelána nyní vychází Palomar v nakladatelství Dokořán.

Kratochvílovu vilu v Černošicích koupil Martin Helikar v roce 1998. Byla v dezolátním stavu a její náročná rekonstrukce trvala tři roky. Dnes ovšem dům, který pochází z vrcholného období architekta Jana Kotěry a který byl za minulého režimu rozdělený až na osm bytových jednotek, opět vypadá jako v roce 1910.

Je to tak otřepané, zděsit se kolem 24. listopadu, že už za měsíc budou Vánoce, a pak už jen zoufale sledovat čas, jak letí, aniž by člověk stíhal cokoli z toho, co by chtěl. A stejně otřepané je říkat, že právě letos je to úplně nejhorší, že to nikdy tak neutíkalo. Ať je to jakkoli, faktem je, že čas se mě v těchto předvánočních týdnech zmocnil způsobem nanejvýš zajímavým.

Laterna magika se po 50 letech vrátila na světovou výstavu EXPO, tentokrát do Dubaje. Speciálně pro ni vznikla inscenace Robot Radius, pokus o technologicky vizionářské dílo. Jak dnes může české umění reprezentovat na tak významné akci, jako je EXPO? A proč bychom měli tuto výstavu alespoň jednou v životě navštívit? Téma pro uměleckého šéfa Laterny magiky Radima Vizváryho nebo divadelního producenta Jakuba Vedrala.

„Je skvělé, že se Josef Koudelka rozhodl své deníky nezničit. Jsou dobrým zdrojem pro pochopení jeho tvorby. Čím víc jsem je četl, tím víc jsem si ho vážil jako člověka, vážil jsem si jeho schopnosti dělat těžká rozhodnutí a řešit neradostné události,“ řekl ve Vizitce historik umění, fotograf a kurátor Tomáš Pospěch. Poslední roky trávil jako editor knižního vydání Koudelkových deníků.