Vltava

Režisér Otomar Krejča šířil věhlas českého divadla druhé poloviny dvacátého století do různých koutů světa. Od ideologie posunul divadelní tvorbu zpět k imaginaci, a stal se tak předním představitelem uměleckého divadla s jasně vytyčeným cílem – dostat se skrze umělecký výraz k ryzí podstatě lidského bytí. Tvorbě i osobnosti Otomara Krejči je věnován nový seriál Mozaiky.

Doba vytahuje z našich kostí a vnitřností křehkost, nejistotu a zranitelnost. Tato epocha je epochou zranitelnosti. Zatímco Evropou se valí už pátá vlna covidu, na hranicích Evropské unie, mezi Polskem a Běloruskem, v zemi nikoho, v mraze a bez dostatečného množství léků a jídla se pohybuje několik tisíc lidí, kteří nemůžou tam ani onam. Jsou mezi nimi i malé děti. Tu křehkost, jakou musí cítit oni, si zkouším představit jen marně. Ale i tak zranitelnost dobře znám.

Slouží Mons. Ladislav Hučko.

Má jen deset zaměstnanců, takže přání si navzájem prý rovnou odečítají z očí. Do podoby gobelínu jeho tým přepracovává například obrazy Jiřího Sopka, Mikuláše Medka nebo Vladimíra Kokolii, a když se mu pod ruce dostane předloha z 16. století, je to pro něj téměř mystický zážitek. Hostem Evy Lenartové byl ve Vizitce Jan Timotej Strýček z Moravské gobelínové manufaktury.

Antonín Šilar vysvětluje, jak chápe nová média v divadelním prostoru i žánr Live cinema. Zmiňuje i práci na online projektu Národního divadla Duchové jsou taky jenom lidi, který byl uveden v červnu. Lucie Rosenfeldová a Martina Drozd Smutná jsou spoluautorkami projektu Open Call (2016), který byl zasazen do scénograficky řešeného galerijního prostoru a tematizoval princip soutěže. Drozd Smutná se zastavuje u otázek udržitelnosti, které se pojí s filmovou i výtvarnou produkcí.

Prozaička a také příležitostná básnířka Irena Dousková se zapsala do povědomí českých čtenářů jako autorka Hrdého Budžese, potažmo celé volné trilogie o Heleně Součkové, která se posléze dočkala úspěšné dramatizace. Její prozaická tvorba ovšem zahrnuje také román Medvědí tanec, pojednávající o posledních letech života Jaroslava Haška, nebo několik povídkových souborů. Poslední z nich vyšel před pár dny v nakladatelství Druhé město a nese název Konec dobrý.

„Uvěřit, že člověk se na svět může dívat jako tvůrce, je hrozně dobrá věc,“ říká režisérka, hudebnice, pedagožka a jedna z průkopnic dokumentárního divadla u nás Jana Svobodová. Jak na scéně pracovat s lidmi, kteří nemají s divadlem nic společného, ji učil například americký soubor Bread and Puppet. I o tom, co to dokumentární divadlo vlastně je, si ve Vizitce povídala s Markétou Kaňkovou.

Prvek očekávání byl vystřídán prvkem zklamání, když se koncem října polární záře v Česku neukázala. Sociální sítě bzučely dotazy a tipy ohledně toho, odkud, kdy a jak auroru borealis nejlépe pozorovat. Ale oblak nabitých částic vyvržených Sluncem se nakonec předvedl jen v severských zemích.

Bezmála stovka pěvců do 35 let z 15 zemí světa. V Karlových Varech proběhl jubilejní 55. ročník Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Jak se tato tradiční soutěž v průběhu let proměňovala? Jak probíhal letošní ročník a co vypověděl o úrovni jednotlivých adeptů pěveckého umění? Na otázky Daniela Jägera odpovídají ředitel soutěže Alois Ježek, členka odborné poroty Magdaléna Hajóssyová a hudební publicista Jan Králík.

Ani zhoršující se pandemická situace a přísnější opatření nezabránily uspořádání 24. ročníku Festivalu francouzského filmu. „Nařízení vlády budeme samozřejmě sledovat, ale akce je plně připravena v prezenční formě,“ říká ředitelka festivalu Anna Mitéran.