Vltava

„Je důležité vědět, v jakém prostředí knihovna je. Kdo jsou lidé, kteří ve městě žijí,” i to říká Dagmar Kučerová a dodává, že právě podle toho se pak vymýšlejí aktivity, které místní zajímají a které jim chybí. Tak vznikl i velmi úspěšný Divadelní soubor seniorek, nebo celý vzdělávací projekt Třetí věk či Spolek paní, dam a dívek, sociálně terapeutická dílna Jeroným a mnoho dalšího.

„Zjistila jsem, že v každé školní třídě, která do knihovny přijde, je několik cizinců, kteří mi nerozumí. Proto jsem se rozhodla, že se jim musím přizpůsobit,” i to říká knihovnice Daniela Jelínková, která každého čtenáře, i toho, který neumí česky, v knihovně ráda vidí a pomůže mu přirozenou formou rozvíjet nejen český jazyk, ale i vztahy a radostné pobývání ve společnosti.

Jedním ze tří oddělení Městské knihovny v Poličce je Centrum technického vzdělání Půda. Kdokoliv zde může pod vedením lektorů tisknout na 3D tiskárně a přivádět k životu roboty. Půda je mimo jiné důkazem toho, že knihovna je stále místem, které pomáhá široké komunitě držet tempo s pokrokem lidstva. Knihovny by měly pomáhat odbourávat různé bariéry, myslí si ředitel Městské knihovny v Poličce Jan Jukl

Výtvarná folklorní akademie Břeclav ve spolupráci s Městskou knihovnou Břeclav učí zájemce malovat lidový ornament z Podluží. Jejími zakladatelkami jsou Dagmar Benešová z Břeclavi a lidová malérečka Marie Švirgová z Lanžhota. Nejen o Výtvarné folklorní akademii mluvil ředitel Městské knihovny v Břeclavi Marek Uhlíř

„Je nutné být partnerem především školám, na ulici totiž nové čtenáře a dobrovolníky nenajdeme,” říká knihovnice Hana Pietrová, která pracuje s mládeží a jejíž nadšení pro živoucí knihovnu je nakažlivé. Všichni zaměstnanci se snaží, aby knihovna byla prostorem, kde se nepůjčují jen dokumenty, ale lidé se tu chtějí scházet, předávat si zkušenosti a vytvářet demokratické mechanismy.

Před časem pokládali u nás na sídlišti do země obrovské roury plynovodu. Museli kvůli rozsáhlému výkopu pokácet i stromy. Vše bylo v nejbližší možné době zahrnuto, tráva znovu zaseta a nové stromy zasazeny. Ale v horkém a suchém létě z vysazených stromů přežilo jen málo, výsadba byla pak v několika letech doplněna, ale i z doplněných stromů mnohé uschly nebo byly zničeny. Doplňování výsadby probíhá vlastně doposud.

Izolace, absence sociálních kontaktů či omezení pohybu - restrikce, které nám v posledním roce znepříjemnily život jsou ale denní realitou pro skutečné vězně. Jak jde dohromady kultura a výkon trestu? Kdo chodí do divadla ve vězení? A kdo v něm hraje? Je to spíš umělecká, či sociální záležitost? Na otázky Jakuba Čermáka odpovídají režisér a organizátor vězeňského divadla ve Wiesbadenu Peter Protič a italský režisér Diego Pileggi, autor projektu Jubilo.

„Je šikovné, když má farář rodinu, zkušenost se vztahy. A jsem přesvědčená, že svět nesestává jen z duchovních, ale i z fyzických prožitků,“ říká farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká. S Ondřejem Cihlářem mluvila ve Vizitce o kontaktu v pandemické době, o otázce celibátu i o vztahu církví ke stejnopohlavním párům. A taky o tom, jak farářčin vzhled ovlivňuje lidi, s nimiž sdílí své poslání.

Prý kdo si poslechne jeho písně, bude o něm vědět víc, než o sobě ví on sám. Hudbu Jana Budaře a také povídání o tom, proč se rozhodl nebrat všechny filmové role, které hudební skladatele poslouchá doma anebo jak daleko je natáčení autorského filmu Princ Mamánek, přinesla i Vizitka. Moderoval ji Tomáš Pilát.

Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou. E-mail: [email protected]