Vltava

Pierre Legrain se narodil v roce 1889 do rodiny bohatého průmyslníka. Prožil šťastné dětství. Už ve 12 letech se intenzivně učil kreslit a později své umění zdokonalil na stáži u designéra Paula Iribeho. Během války byl zproštěn vojenské služby kvůli problémům se srdcem. I přesto se nechal rekrutovat a působil jako vojenský sekretář. Přitom mohl rozvíjet svůj talent kresbou a ilustrací pro magazíny Assiette au beurre, le Journal, le Témoin a Le Mot.

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Jenže já mám poslední dobou takový dojem, že mě v životě potkávají hlavně situace, na které se člověk připravit nemůže. A to i přesto, že má načteno spoustu chytrých knih a odpozorováno mnoho životů.

V roce 1787 měla v dnešním Stavovském divadle v Praze světovou premiéru Mozartova opera Don Giovanni. A od té doby se na této scéně pravidelně objevuje, naposledy v online premiéře 24. dubna. Co přináší činoherní režisér do operního prostředí? A jak se vedlo zpěvákům? Na otázky Daniela Jägera odpovídají režisér Alexander Mørk-Eidem, sólisté Pavol Kubáň a Jana Sibera a také divadelní publicisté Radmila Hrdinová a Josef Herman.

Jeho hudební začátky se formovaly v Casablance, odkud pochází. Ismail Sentissi se nechal ovlivnit tradiční marockou hudbou i ženským zpěvem, který ho obklopoval. Ve své hudební rodině se jako samouk naučil hry na klavír i kytaru. Teď vydává svou druhou desku. Na ní mixuje moderní jazz i tradiční marockou hudbu.

Po několika měsících se lidé v sedmi krajích včetně Prahy mohou znovu jít podívat na výstavy, do muzeí či do některých památkových objektů. Vláda rozhodla, že od 3. května se mohou otevřít některé kulturní instituce v Královéhradeckém, Pardubickém, Karlovarském, Plzeňském, Libereckém a Středočeském kraji a v Praze. Povoleny nejsou skupinové prohlídky, návštěvníci musí dodržovat nařízená hygienická opatření.

Tři tovární komíny jako příklad toho, jak se o takový typ industriální architektury můžeme dnes starat, představíme v pátém, a tedy i závěrečném dílu seriálu o továrních komínech, kterým provází historik Michal Horáček a stavební inženýr Martin Vonka. Společně s Veronikou Štefanovu navštíví obce Lenešice a Strupčice a podívají se na místa bývalých cihelen.

Čtvrtý díl, seriálu o továrních komínech nás zavede do Lovosic v Ústeckém kraji. Autorka seriálu Veronika Štefanová společně s jeho průvodci – historikem Michalem Horáčkem a stavebním inženýrem Martinem Vonkou – vystoupali na téměř 50 metrů vysoký komín z 80. let 19. století, který stojí v areálu bývalé olejny.

V rámci třetího dílu se společně s historikem Michalem Horáčkem, stavebním inženýrem Martinem Vonkou a autorkou seriálu Veronikou Štefanovou vydáme do pivovaru v Benešově, kde stojí neobvyklý 45 metrů vysoký žlutý komín z 20. let 20. století.

Druhý díl seriálu o továrních komínech nás zavede do Žatce. Historik Michal Horáček a stavební inženýr Martin Vonka se společně s autorkou seriálu Veronikou Štefanovu vydají do bývalé sušárny a skladu chmele, kde společně vyšplhají na tamější dva komíny z počátku 20. století. Prohlídku sušárny začínají v prostoru, kde se chmel přímo skladoval.

Komíny představují významnou součást průmyslového dědictví. Od ostatních objektů nebo areálů průmyslového věku se ale liší svou povahou. Nikdy nestály samostatně, vždy sloužily ve spojení s nějakým dalším provozem. Proč bychom se o tovární komíny měli zajímat i dnes? Proč je zachovat a chránit? A k čemu by mohly sloužit komíny, ze kterých už se pěknou řádku let nekouří?