Vltava

Atraktivní místo, krásné sklepní prostory, ale i boj s nočním klidem – provozovat divadlo v centru města má svá pro i proti. Své o tom vědí v A Studiu Rubín, které na malostranské scéně funguje už od 60. let. Na prohlídku divadla nás vzaly produkční Barbora Kunstovná a Johana Kolomazníková.

Seriál o Malé Straně zakončíme nostalgickým ohlédnutím. Spisovatelka Tereza Janišová už sice ve čtvrti nebydlí, dětství na Loretánském náměstí ji ale poznamenalo na celý život. Dům, ze kterého se musela její rodina kvůli výši nájmů vystěhovat, je dodnes prázdný, a tak se autorka do symbolického domova vrací alespoň při psaní fantasy knih.

Dá se ještě žít v centru velkoměsta? A jak ho proměnila současná pandemie? To se dozvíme od obyvatel Malé Strany, kteří bojují za to, aby centrum Prahy bylo přitažlivé nejen pro turisty, ale i pro místní. Jednou z aktivních postav malostranského dění je zakladatelka Komunitního centra Kampa Barbara Šabachová, která dokazuje, že i ve městě se dá budovat téměř vesnická komunita.

Prodejce CD nosičů z pražských Hradčan Pavel Bílek miluje nejen hudbu, ale i historii. Když se během pandemie začali v okolí Pražského hradu místo turistů objevovat místní, rozhodl se jim procházky zpříjemnit. Na vrata svého obchodu začal vyvěšovat historické zajímavosti o čtvrti. Místní by tak rád inspiroval, že obchod na atraktivních Hradčanech nemusí nutně mířit jen na turisty.

Jestliže města občas mají potíže se svými slavnými občany, zapomínají na ně, nebo se k nim rovnou nehlásí, v případě Brna a Jana Skácela to rozhodně neplatí. Přímo na Náměstí Svobody, zvaném Svoboďák, trůní velká bronzová kašna pečlivě osázená Skácelovými verši, o kus dál z úbočí Špilberku shlíží dvoumetrová básníkova hlava ze čtyř a půl tisíce ocelových trubek.

Slouží P. Vít Uher.

S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Po dvaatřiceti letech odešel z vedení časopisu Svět a divadlo jeho zakladatel a šéfredaktor Karel Král. Proč? Důvody popsal ve Vizitce Veronice Štefanové. Mluvili spolu ale také o jeho „anarchistických“ plánech, o nízkém ohodnocení kritiků a problematickém financování divadla, o vlivu režiséra Petra Lébla anebo o tom, proč je pro něj důležité, aby recenzent při psaní vyložil karty na stůl.

Štěpán Kučera měl odmala rád dobrodružnou literaturu a také v novinářské práci ho vždy lákaly přesahy do literatury. Tyto zájmy profesně uplatňuje jako redaktor kulturního Salonu Práva, ale také v autorských povídkách a románech. K vydání právě chystá knihu o rodném Jablonci; jde o text na pomezí románu a literatury faktu, v němž se pokusil zmapovat, jak městem proběhlo dvacáté století. S Markétou Kaňkovou ale ve Vizitce mluvil i o svých apokryfech.

Období, kterým právě procházíme, je dobou masopustu. U našich předků, odkázaných bez internetu, televize a chytání pokémonů v oblasti zábavy na vlastní produkci, byl to čas obchůzek v maskovaných průvodech. Domýšlet a odhadovat jejich prastarý rituální význam je právě tak předmětem činnosti etnologů jako objektem zapáleného zájmu novodobých hledačů kořenů i kořínků.