Vltava

Má rád francouzštinu, šansony a do galerie chodí na impresionismus či kubismus. Jeho nejbližším pracovním cílem je zajistit Českému rozhlasu financování na další roky, s čímž se pojí chystané propouštění a jednání o zvýšení koncesionářských poplatků. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce v den, kdy se otevíralo nové vltavské studio, generální ředitel René Zavoral.

Divadlo Na zábradlí připravilo inscenaci her nobelisty Petera Handkeho Zdeněk Adamec + Jedna scéna (Sebeobviňování). Dnes večer proběhne druhá premiéra. Inscenace uvádí v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka a nadále bude součástí repertoáru Divadla Na zábradlí.

V posledním z pěti krátkých pohledů na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta, od jehož úmrtí uplyne 5. prosince 230 let, se zaměřujeme na Mozartova díla Kouzelná flétna a Requiem.

Vlastně mě na to přivedla Agatha Christie – mistryně detektivky a také niterných lidských hnutí a drobných detailů. Jde mi o ten moment, kde se hrdinka náhle a neomylně rozpomene na tapety, které před mnoha lety zdobily její dětský pokoj. K tapetám se pak samozřejmě váže vražda s mnoha záhadami, odbočkami, falešnými stopami a nejasnými identitami – o tom dnes ale mluvit nechci.

„Žena (a svět)“ – to je společné téma dvou neobyčejných děl, která zazněla 26. listopadu v pražské Státní opeře. V rámci mezinárodního projektu Musica non grata bylo nastudováno „Sedm smrtelných hříchů“ od Kurta Weilla a monodrama „Očekávání“ od Arnolda Schönberga. Jaké výzvy přichystaly obě inscenace svým tvůrcům a účinkujícím? Ptá se svých hostů Daniel Jäger, díla hodnotí divadelní kritička Radmila Hrdinová.

Ve věku 102 let zemřel cestovatel a dobrodruh Miroslav Zikmund. Byl známý díky cestám po světě, jež podnikl se svým spolužákem z vysoké školy Jiřím Hanzelkou. Společně jako první autem pokořili Núbijskou poušť, projeli přes stovku zemí a přivezli desítky tisíc metrů filmových materiálů. Ve vltavské Vizitce o něm před časem hovořil jeho přítel, režisér, spisovatel a také cestovatel Petr Horký.

Má rád kreslený humor Miroslava Bartáka anebo film Hynka Bočana Nikdo se nebude smát. Přednáší o vizuální kultuře druhé poloviny 20. století, a než mu začal být jeho byt malý, archivoval spoustu materiálů potřebných k práci. Nedávno se podílel na vzniku dvou výpravných knih a pod jeho dohledem vznikla výstava věnovaná Radku Pilařovi. Hostem Vizity byl kurátor, pedagog a vizuální umělec Pavel Ryška.

Ve čtvrtém dílu pěti krátkých pohledů na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta, od jehož úmrtí uplyne 5. prosince 230 let, se připomínají Mozartovy návštěvy Prahy. Souvisejí s nimi opery Figarova svatba, Don Giovanni a Titus i Pražská symfonie.

Znám člověka, který čistí les. Není to jeho zaměstnání. Nedostává za to žádné peníze. Nikdo to po něm nechce. A dělá to už pěkných pár let. Jedna věc je přitom zajímavá: vůbec se to o něm neví. Je to jeho tajemství. Po lese chodí s ruksakem, a když někoho potká, tváří se jako turista. Ruksak má přitom plný odpadků, které pak nepozorovaně vysype někde do popelnice.

Praha nejspíš ztratí další stavbu z přelomu 70. a 80. let. Jde o bývalou administrativní budovu Vojenských staveb na předpolí Nuselského mostu od architekta Jana Hančla. Národní památkový ústav budovu hájí. Odbor památkové péče pražského magistrátu demolici nebrání. Jakou váhu má v památkové péči argument, že přihlížíme mizení celé jedné kapitoly z dějin vizuální kultury? A jak jsou pro památkáře i vlastníka důležité environmentální souvislosti, ptá se Petra Kultová.