Vltava

V prvním dílu pěti krátkých pohledů na hudbu Wolfganga Amadea Mozarta, od jehož úmrtí uplyne 5. prosince 230 let, stojí v centru pozornosti jeho otec Leopold. Významný salcburský hudebník rozpoznal synův mimořádný talent a věnoval jeho rozvíjení a uplatnění veškeré síly.

Den co den se k němu vracím. Někdy hned ráno, někdy přes den nebo i pozdě večer. Přitahuje mě jako magnet, jako vesmírná černá díra. Je to zrcadlo, ale člověk se v něm skoro nevidí. A přesto bystří pohled. Je to víc než zrcadlo, je to obraz. A navíc visí v kostele.

Letošní rok přinesl kinům navzdory pandemickým uzávěrám šest desítek premiér, dokumentárních, animovaných i hraných včetně několika filmových debutů. Filmy Okupace, Zrcadla ve tmě a Hrana zlomu představují tři velmi odlišné hrané debuty. V jakých podmínkách a s jakými výsledky a pocity pracují začínající čeští filmaři? Hosty Akcentu s Pavlem Sladkým jsou tři režiséři Michal Nohejl, Šimon Holý, Emil Křižka.

Festival Blues Alive, Divadlo Na Jezerce, olomoucká kardiochirurgie anebo Dny židovské kultury – s těmito místy a událostmi jsou spojeny fotografie Jindřicha Buxbauma. Vyučil se automechanikem, od čtrnácti let ale fotí. Proč padla volba na zaznamenávání zvyklostí chasidských Židů? I o tom mluvil ve Vizitce s Alešem Spurným.

Slouží P. Václav Snětina.

Anna Luňáková navštívila v Paříži malíře Romana Kameše, který býval tajemníkem výtvarníka a básníka Jiřího Koláře. Ten v roce 1981 založil čtvrtletník a nakladatelství Revue K. V rozhovoru Kameš reflektuje nejen minulost ale i současnost nakladatelství, včetně své malířské práce a pravidelných cest do Indie. Ředitel Českého centra Paříž Jiří Hnilica promlouvá nejen o literárních projektech, kterými pečuje o dostupnost české kultury ve Francii.

Žila v Praze, Berlíně, Oslu i ve švédských lesích. Všude tam dělá to, co ji fascinuje odmala: maluje. Jejími tématy jsou člověk a smrt, temnotu ale ve svých olejomalbách nevidí. Posoudit to ostatně můžeme sami, do kin totiž nedávno vstoupil dokument Malířka a zloděj, v němž je Barbora Kysilková jednou ze dvou hlavních figur. I o filmu ve Vizitce mluvila s Markétou Kaňkovou.

Na podzim se mlha na broumovských hřebenech válí jako tekutý dusík. Sune se z vrchu dolů a pokrývá jejich celý objem, jako by byly zabalené do vaty. Z vesnice do vesnice na sebe křičí kohouti, na stráních se červenají šípky a na loukách pod nimi se pasou krávy. Když kolem nich projdete, na chvíli k vám zvednou své klidné oči, máchnou ocasem a pak se zase zaměří na ukusování trávy.

Jedním z tabu témat je podle písničkáře Jana Buriana sex lidí nad pětašedesát let. Sám ale o tom, co cítí a prožívá, otevřeně zpívá, a občas mu za to stejně staří posluchači poděkují: prý zpívá i za ně. „Konečně jsem mluvčí generace,“ usmívá se. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.

Když v Amsterodamu vystoupíme na hlavním nádraží z vlaku a přeplavíme se lodí přes záliv s podivným jménem IJ, ocitneme se ve čtvrti s neméně zvláštním názvem NDSM. Není obvyklé, aby se městská čtvrť jmenovala pouhou zkratkou; tahle zastupuje název Nizozemské společnosti doků a loděnic – o nizozemskou výslovnost se s dovolením pokoušet nebudu –, obřího areálu, na jehož bývalých pozemcích se rozkládá.