Operní soubor Národního divadla Brno uvádí další strhující dílo 20. století. Po úspěšné říjnové premiéře Brittenova Petera Grimese, nastudoval Řecké pašije Bohuslava Martinů. Jakou výzvu toto vrcholné, poslední operní dílo Bohuslava Martinů představuje pro inscenační tým v čele s režisérem Jiřím Heřmanem? Jak nová produkce Řeckých pašijí rezonuje v kontextu současné nabídky tuzemských operních domů? A co v postavách může nalézt divák? Ptá se svých hostů Daniel Jäger.
Poté, co současný šéf Daniel Špinar ohlásil předčasný odchod z funkce, oslovilo vedení divadla několik kandidátů, přičemž vítěznou koncepci předložil režijně-dramturgický tandem SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.
I v Galerii hlavního města Prahy lze najít intimní skrýš. Středověké sklepení Domu U Kamenného zvonu je totiž věnováno výstavě The Club as a Shelter (Light Underground III), která přináší audiovizuální a hudebně světelné instalace na téma klubové kultury a osobních úkrytů. Světelná designérka Pavla Beranová, scénografka Teres Bartůňková a skladatel Jan Burian představují vznášející se instalace – něco mezi bytostí a skrýší – s názvem Shelters. Výstava trvá do 16. ledna.
Románem Taková je Sarah se českým čtenářům poprvé představuje nejen francouzská spisovatelka a autorka komiksů Pauline Delabroy-Allard, ale i nově založené tuzemské nakladatelství Incipit, které chce dávat prostor začínajícím autorům, překladatelům a ilustrátorům. Musím říci, že v případě zmíněného titulu měli opravdu šťastnou ruku.
Dům na hranici pouštního národního parku Joshua Tree, který si nechala postavit manželská dvojice amerických výtvarníků Jay a Bev Doolittlovi, je vrcholným dílem a zároveň testamentem málo známého představitele americké organické architektury minulého století Kendricka Bangse Kelloga. Měl jsem možnost zdokumentovat několik jeho pozoruhodných staveb, které posouvají koncepci organické architektury Franka Lloyda Wrighta ještě do odvážnějších sochařských forem.
Mít jasno v hodnotách. Mít koncept, ale soubor na něm neuvařit. Mít etický i umělecký metr, drzost, odvahu, komunikační schopnosti a taky umět čekat. To jsou podle Martina Františáka důležité dovednosti uměleckého šéfa. Jaké plány má se souborem Švandova divadla, který vede od roku 2019? Co jej zaujalo na příběhu sira Nicholase Wintona, jenž na Smíchově ožije příští rok? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
„Jsem hrdá jako dojnice se sedmi vemeny,“ zareagovala Marieke Lucas Rijneveld, když vyhrála prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za svůj román S večerem přichází tíseň. A v této reakci se pravděpodobně ukrývá takřka vše ze svérázné a naprosto originální poetiky Marieke Lucas Rijneveld – osoby, která se neidentifikuje s mužskou, ani ženskou identitou a sama o sobě říká, že se „nechází tak někde uprostřed“.
Na konci září se už posedmé předávala Cena Věry Jirousové. Jedná se o ocenění za uměleckou kritiku, která se uděluje ve dvou kategoriích, a to jak začínajícím kritičkám a kritikům umění, tak těm etablovaným. V letošním roce v první kategorii zvítězila Tina Poliačková, v druhé Milena Bartlová. Společně s moderátorkou Terezou Špinkovou rozebíraly, co to znamená, dostat ocenění tohoto druhu, jaké kondici je současná umělecká kritika a na jaká témata se zaměřuje.
Dům nikdy není osamocený. Je vždy součástí kontinuální struktury prostředí. Vztahy mezi ním a okolní strukturou by tedy měly být oboustranné. Ve skutečnosti se ale často setkáváme s domy, které jsou jednostranné. Obrácené jenom do sebe, bez vztahu k okolí a ohledu na něj. Existují ovšem i takové, jež jsou na vztahu k okolí postavené, využívají ho, ale pouze jednostranně. Berou si z něj – a samy nic nedávají.
„Odvaha cokoliv říkat je v této zemi dost levná. Máme pestrou mediální scénu, která dává prostor komukoliv, kdo umí udělat chytlavý titulek,“ říká novinář, komentátor a autor satirického pořadu Šťastné pondělí Jindřich Šídlo v souvislosti s nedávnou aktivitou zpěváka Daniela Landy, který své příznivce ponoukal k zahlcení mailových schránek hygienických stanic. Jindřicha Šídla pozval do Vizitky Ondřej Cihlář.