Vltava

Jak se daří nezávislé kulturní scéně na Slovensku? Zavlažuje ji kromě osobního nadšení také státní podpora? A jak udržet divadlo na vesnici s tisícovkou obyvatel? Na otázky Jakuba Čermáka odpovídají Marek Adamov, ředitel kulturního centra Stanica Žilina-Zárečie a Nové synagogy, který v rámci své cesty CykloKulTúra strávil měsíc na kole objížděním nezávislých kulturních center. Druhým hostem je Michal Ditte, dramaturg ojedinělého vesnického divadla Potoň z Bátovců.

Kolik tváří má design? Může být magický nebo dokonce podvratný? Kdo se může podílet na podobě věcí, se kterými přicházíme každý den do kontaktu?

Režisér a hudebník Jiří Jelínek patří mezi nejúspěšnější a nejoceňovanější mladé tvůrce divadla pro děti. Svou poetiku světem šíří jako člen kapely Bombarďák a režisér na volné noze, známé jsou také jeho komiksové příběhy o malé Fagi, které na sociální sítě sází skoro každý den. „Je to pro mě rozcvička. Dám to na Facebook a počítám lajky. Někdy se mi podaří rozesmát i středně velký klub,“ řekl ve Vizitce o Ondřeji Cihlářovi.

Loňský ročník tradiční literární soutěže pořádané nakladatelstvím Albatros, jehož téma znělo Svět kolem nás, vyhrál rukopis s názvem Katalog lidí. Text spisovatelky, redaktorky a literární publicistky Olgy Stehlíkové se nyní dočkal knižního vydání – ovšem pod novým titulem Já, člověk a s ilustracemi Nikoly Logosové.

Jeli jsme autem z Prahy do Řezna přes hraniční přechod Rozvadov a já jsem přátelům vyprávěla, jak jsme s bratrem jako děti cestovali za babičkou z Tachova do Plzně. Dostali jsme doma na vlak, ale jeli jsme stopem. Z Tachova jsme se napřed potřebovali dostat do Boru, někdy jsme to absolvovali bizarními způsoby.

Ve Valdštejnské jízdárně je k vidění výjimečná retrospektiva Toyen. Vznikla v mezinárodní spolupráci a po skončení v NGP zamíří do Kunsthalle v Hamburku a Musée d'Art Moderne de Paris. Jak se vyrovnat s hojně diskutovanými nejasnostmi kolem genderové identity Toyen? V čem tkví síla její malířské tvorby? A jak se retrospektiva podařila? Na otázky Tomáše Kličky odpovídají kurátor a historik umění Martin Vaněk a kritička, kurátorka a historička umění Eva Skopalová.

Kolín nad Rýnem je z hlediska architektury dvacátého století mimořádně zajímavým městem; zejména jeho církevní stavby jsou úžasným příkladem odvážné a experimentální práce osvícených moderních architektů. Vyniká mezi nimi tvorba Gottfrieda Böhma, který během své dlouhé kariéry postavil desítky sakrálních staveb.

Její fotografie stojí na pomezí dokumentu a konceptu. Má ráda „setkávání třecích ploch“, pohrává si s městskou krajinou utopenou ve vizuálním smogu a baví ji o ní mluvit s návštěvníky speciálních procházek. Na FAMU, kde vede ateliér dokumentární fotografie, si nejvíc cení multikulturního mixu. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce šéfredaktorka časopisu Fotograf Markéta Kinterová.

Jednou z nečekaných výhod stáří je to, čemu říkám třetí čtení, tedy návrat ke knihám, které jsem v životě již dvakrát přečetl. Někdy tak činím záměrně, protože kvůli práci v knize hledám citát, který mi utkvěl v hlavě jen matně, ale většinou k třetímu čtení dochází náhodně. Někdy taková kniha na mě vypadne omylem, když se pídím po něčem jiném, ale zaujme mě natolik, že si ji přečtu celou.

Když se koncem 19. století vrhl Jan Kotěra (1871–1923) na dráhu architekta, jeho start mu znesnadňovala řada okolností. Mimo jiné velké naděje, které v něj vkládaly pražské progresivně smýšlející umělecké a intelektuální kruhy. Ztotožňovaly ho totiž s prorokem modernity.