HOSTCAST

„Všechno bude tak, jak je to teď, jen trochu jiné.“ Tak si židovští Chasidé představovali nový svět po apokalypse. Americký básník a prozaik Ben Lerner tuhle citaci vybral jako motto svého románu 22:04. Výstižně totiž pojmenovává životní situaci, kterou ve své próze prozkoumává - drobné životní zlomy a narušení našich jistot, které přepisují náš vlastní příběh, to jak sami sebe vnímáme. Okamžikem takového zhrocení může být apokalyptická bouře Irene, která se v úvodu románu žene na obyvatele New Yorku nebo srdeční vada, kterou lékaři diagnostikují vypravěči. Nebo to může být prosba jeho kamarádky, která ho požádá, aby jí daroval své sperma a stal se tak otcem. Dokáže ale Ben Lerner tyto okamžiky skutečně naléhavě, existenciálně zprostředkovat? Není jeho próza spíš intelektuálským komentářem nebo odtažitým konceptem? A vadí to? Diskutují amerikanistka Hana Ulmanová, spisovatel a básník Markek Torčík a literární kritik a redaktor nakladatelství Paradox Kryštof Eder.

Švýcarský filosof Denis De Rougemont píše v přelomové knize Láska a Západ: mýtus vášně a evropská kultura o vášni či touze kromě jiného jako o hladu po překážkách, jež brání v jeho uspokojení. Pokud dnes stále méně překážek brání tomu, abychom naplňovali naše touhy, znamená to, že o touhy přicházíme? A je to vůbec pravda? Jestliže touha předpokládá, že ještě nejsme celí, máme vůbec toužit po naplnění? Současná filosofka Federica Gregoratto v knize Love Troubles: A philosophy of Eros zase reflektuje vliv MeeToo hnutí na podobu současných tužeb: na jednu stranu máme více odvahy říct ne neuspokojivým vztahům, na druhou stranu jsme stále osamělejší – v práci, doma, v politickém zastoupení, v posteli.

Historické modely milostných vztahů nepasují na naše emancipované životy, všemu vládne tekutost tužeb. Jak emancipace našich tužeb tvaruje vztahy lásky? Nejsme dnes se vším příliš rychle hotovi?

Pozvání do podcastu přijali: Benedikt Mohelník, katolický kněz, dominikán a teolog a také člen redakční rady revue Salve a ředitel platformy Dominikánská 8, kde jsme s jeho laskavým dovolením natáčeli tento díl Kovárny; a také Tomáš Kufa, klinický psycholog a psychoanalytický terapeut, působící na Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a v Ambulanci psychiatrie a klinické psychologie Interse; a kromě jiného i přispěvatel na platformě Psychoanalýza dnes.

Literární podklady:

Denis de Rougemont, Láska a Západ: mýtus vášně a evropská kultura (Praha: Malvern,2025).

Federica Gregoratto, Love Troubles: A philosophy of Eros (New York: Columbia UniversityPress, 2025).

Oliver Davis & Tim Dean, Hatred of sex. (The University of Nebraska Press, 2022).

Doporučujeme také recenzi nejen této knihy od našeho hosta Tomáše Kufy na webu Psychoanalýzy dnes a rozhovor s autory knihy na New Books Network.

Štěpán Smolen, Sehnsucht: Úvod k romantické touze (Praha: Herrmann & Synové, 2025).

Wendy Brown, Nihilistic Times: Thinking with Max Weber (Cambridge [Massachusetts] –London: Harvard University Press, 2023).

Básnířka Zofia Bałdyga si nemyslí, že nejlepší nápad je udřít se k smrti. Má spoustu jiných nápadů! Spočetla si stropy, které jí kradly nebe, zvedla kotvy z rodné brázdy a milujíc své bližní na dálku, poctivě a úspěšně podvádí Varšavu s Prahou a polštinu s češtinou. Jako Hestia, pozřená a vyvržená svým otcem Kronem, který se bál svržení, je obezřetná vůči státní moci i tradiční instituci rodiny. Doprovází a chrání pronásledované a vyháněné a ukazuje cesty na křižovatkách, třeba i na pražském Hlavním nádraží. S láskou udržuje oheň a domácí krby staví tam, kde je jí hezky, ne tam, kde to vyžadují předpisy. 

Romantasy je žánr, který spojuje strhující lásku, sexuálně explicitní scény a propracované fantaskní pozadí. Jde zároveň o fenomén, který na první pohled nečekaně ovládl knihkupectví. Za vzestupem romantasy nebo podobně populární dark romance však nestojí jen vliv TikToku, ale rovněž problematický vztah mainstreamu k romantické a erotické literatuře a zobrazovaní sexu v kultuře obecně. Otázkou je, zda se s novými booktokovými žánry něco zlepší.

Článek z lednového Hostu si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Knihu Smutný tigr francouzské spisovatelky a překladatelky Neige Sinno by bylo nejlepší představit skrze zápory: Není to zpověď o tom, jak autorku jako dítě zneužíval její otčím. Není to terapeutická kniha a není ani čistě autobiografická nebo autofikční. Nesnaží se předkládat odpovědi, trvá na otázkách. Neposkytuje útěchu. Je intelektuálně a emocionálně náročná, často nepříjemná. Vyžaduje od čtenáře nejen pozornost, ale i účast, vydržet v nepohodlí a nedořešenosti. Sledujeme zkrátka autorčin neustále troskotající pokus vůbec najít jazyk a způsob, jakým o traumatu vyprávět, zjistit, co traumatická zkušenost provádí s tělem, sexualitou, vzpomínkami, dětstvím, s rodinou, dokonce i s agresorem… Co taková zkušenost dělá s existencí.
O knize Smutný tigr budeme dnes diskutovat se spisovatelkou a překladatelkou Sárou Vybíralovou, spisovatelkou Janou Šrámkovou a spisovatelem a esejistou Vratislavem Maňákem.

Filozof, sociolog a jeden z našich nejvýznamnějších myslitelských hlasů posledních více než padesáti let vydal koncem roku knihu Zaslepená společnost. Eseje z doby těsně před koncem (Karolinum). Sestává z několika esejů a dvou rozhovorů a do velké míry navazuje na témata a jejich zpracování, která český profesor, jenž mj. dvacet let působil na Filozofickém institutu v Janově a později na terstské univerzitě či na Fakultě sociálních věd a Právnické fakultě Univerzity Karlovy, otevírá především v předchozích dvou svých dílech, Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby (2007) a Čas pléthokracie. Když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně (2021). O myšlení Václava Bělohradského, především o jeho poslední sbírce esejů, si – nečekaně v obrazech zejména plavebních, přílivových, kanálových a surfařských – povídáme s filozofem a publicistou Petrem Fischerem a teoretikem práva a politologem Janem Gérykem.

Odchod spisovatelky, nakladatelky a v mládí i překladatelky, herečky a zpěvačky Zdeny Salivarové­‑Škvorecké je jednou z největších literárních ztrát končícího roku. O udělení Státní ceny za literaturu, kterou v polovině října mohly převzít už jen její neteře, se však dozvěděla včas a ze světa odcházela s vědomím, že si česká kultura váží práce, kterou pro ni zvláště během dvaceti exilových let vykonala. O světské slávě polní trávě sice za téměř dvaadevadesát let svého života něco věděla, ale uvnitř se z tohoto ocenění určitě dokázala i zaradovat.

Článek z prosincového čísla si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.

Nic není prozaičce Petře Hůlové vzdálenější než hovění a rochnění. Proti pohodlným konvencím, řešením a pravdám vždy důrazně a odvážně zakročí. Jako zlatokřídlá, větronohá a bouřná bohyně duhy Iris plní mraky vodou a na zemi sesílá všechny druhy deště. Pak rozklene nad světem komplexní myšlenkové spektrum a dohlíží na to, aby žádná z barev nechyběla a všechny byly jasné a syté. Cestuje mezi bohy a lidmi a hlasatelskou berlou se náruživě rýpe v jejich kuřích okách. Na Branických skalách ve vánici felí s živly. S blesky udržuje intimní vztahy.

Fascinace. Reportážní rozhovory Ivany Myškové o tom, co autory přitahuje, provokuje a děsí.

Román Medúzy Jakuba Stanjury se stal pozoruhodným fenoménem. Stal se nejdiskutovanější knihou na sociálních sítích, rozhovory s autorem vyšly snad ve všech médiích včetně České televize, Českého rozhlasu, Deníku N, Seznam zpráv nebo iDnesu, recenze ale zatím vyšla jen v časopisu Host a kriticky
o Stanjurově próze debatovali Eva Klíčová a Jan Bělíček v podcastu TlDr. Ocitli jsme se tak ve zvláštní situaci, kdy literární kritika jako kdyby rezignovala na svůj smysl a přijala výklad prózy, který předkládá především sám autor. Rádi bychom se proto vrátili k samotné knize a jejím literárním kvalitám, diskutovat ale budeme i o tom, jak se současná umělecká kritika proměňuje a jak ji ovlivňují sociální sítě a fanouškovství.

Debatují Blanka Činátlová, Barbora Voříšková a Jonáš Zbořil.

Žádný jiný živočich vedle člověka si neuvědomuje vlastní smrtelnost. V osmnáctém století se začal měnit způsob, jak na smrtelnost pohlížíme, a dnes „jsme [pozornost plně] přesunuli k hledání způsobu, jak zůstat naživu a jak uchovat svůj posmrtný odkaz,“ píše ve své knize Proč umíráme?, která nedávno vyšla v českém překladu v nakladatelství Host, Venki Ramakrishnan, americký a britský biolog indického původu. Jak se tedy dnes loučíme se světem? Proč navzdory transparenci umírání, kterou zajistila věda, stoupá strach ze smrti? Jak si vůbec smrt představujeme a co pro nás znamená? Dokážeme ještě truchlit a snášet utrpení?

O tom a dalším v předvánoční Kovárně s novinářkou, publicistkou a moderátorkou, Alenou Scheinostovou, mj. editorkou sborníku Smrt a umírání v náboženských a etnických tradicích, který letos vydal domácí hospic Cesta domů. A s doktorem Adamem Houskou, vedoucím lékařem v Podpůrném a paliativním týmu pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a výzkumníkem a učitelem na 3. Lékařské fakultě.

Výběr literatury k tématu

Jeffrey Bishop: The Anticipatory Corpse: Medicine, Power, and the Care of the Dying

Norbert Elias: Loneliness of the Dying

Sigmund Freud: Trauer und Melancholie

Elisabeth Kübler-Rossová: O smrti a umírání

Jonathan Lear: Imaginign the End. Mourning and Ethical Life

Alena Scheinostová (vyd.): Smrt a umírání v náboženských a etnických tradicích

Venki Ramakrishnan: Proč umíráme?. Nová věda o stárnutí a hledání nesmrtelnosti