Šťastný podcast

Jak bude vypadat další postup moravského separatismu? A jak dostat Mladé lidovce do 21. století? Na to odpoví Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

V Poslanecké sněmovně leží návrh na zřízení hranic Čech a Moravy. Symbolické gesto? Ale kdeže. Když se podíváte na skoro stejný vývoj z 90. let, dojde vám, že to nemůže být nic jiného než první krok k Českomoravské federaci a následně i ke dvěma samostatným státům.

„Všichni víme, k čemu vedl podobný vývoj na Slovensku v 90. letech. Jasně, rejpalové by řekli, že už jsme tenkrát byli federace, ale i na Slovensku to vznikalo nenápadně. Když tam vznikla Slovenská národní strana, tak jsme si ničeho nevšímali, přece kdo by se v roce 1990 hlásil ke Slovenskému štátu. Mimochodem, ve stejném roce získalo 10 % i Hnutí pro samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko,“ vzpomíná Jindřich Šídlo na divoké devadesátky.

Je třeba připomenout, že návrh na zavedení hranice mezi Moravou a Čechami podepsalo 79 poslanců a pět ministrů, většinou těch z Moravy. Díky tomu můžeme mít celkem adekvátní představu, jak bude vypadat první moravská vláda národní jednoty.

„Já bych to viděl následovně: předseda vlády Fiala, ministr zdravotnictví a vicepremiér Válek, ministryně financí Schillerová, ministr zemědělství Jurečka, práce a sociálních věcí budou Juchelky, na ministerstvo vnitra půjde Čunek a na spravedlnost Pavel Blažek,“ navrhuje Šídlo.

„Já bych spíš navrhl Pavla Blažka na moravského prezidenta, pokud z něj rovnou nebudou chtít mít moravského markraběte,“ uvažuje Konstantin Sulimenko, „na ministerstvo vnitra spíš Jana Grolicha a na kulturu Zdeňka Škromacha.“

I v druhé části věnované tomu nejlepšímu/nejhoršímu ze sociálních sítí českých politiků jsme se věnovali veskrze moravskému tématu: Mladým lidovcům. 

„V mládí můžete dělat ledacos, já si to pamatuju, ale taky, nechápu proč, se můžete stát mladým lidovcem. Anebo lidovkyní. Takže já žádám, aby se té organizaci odteď říkalo Mladé lidovectvo podle vzoru Tovaryšstvo Ježíšovo.“

Důvodem, proč jsme se na Mladé lidovectvo zaměřili, je víkendový sjezd, na kterém promluvil i ministr zemědělství Zdeněk Nekula.

„Podstatné je, jak se tam uvedl. On tam, jak jsme zaznamenali na sociálních sítích Tobiáše Zdechovského, před celým tím nastoupeným sálem pustil úryvek ze Šťastného pondělí, kde ho Jindřich pojmenoval jako Jana Veselého a mluví tam o něm ve spojitosti s cukrem. Nechápu, proč si to udělal,“ popisuje Tereza Povolná sebemrskačské praktiky lidoveckého politika. 

Nebylo to poprvé, kdy nějaký politik použil Šťastné pondělí ke své sebeprezentaci – ve Šťastném podcastu, který si můžete pustit v přehrávači nahoře, si připomeneme i další. 

A v úplném závěru se podíváme i na aktuální průzkum společnosti Kantar, kde mají Lidovci stejně procent jako hnutí PRO Jindřicha Rajchla – a pokusíme se vymyslet, proč tomu tak je.

Pusťte si celou epizodu!

Jaká největší politická zmrtvýchvstání jsme zažili? A čím nám politici radí nahradit pomlázky? Na to odpoví velikonoční speciál Šťastného podcastu ve složení Šídlo, Sulimenko, Povolná a Lasák.

Toto pondělí je šťastné proto, že slavíme Velikonoce, svátek zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Protože ve Šťastném podcastu víme, že český národ je převážně ateistický a Bible v Česku marketingově netáhne, rozhodli jsme se najít některé lepší velikonoční příběhy zmrtvýchvstání v české politice. 

A pokud chcete někoho v české politické historii připodobnit k Ježíšovi, nemůžete začít jinak než Václavem Klausem.

„Pamatujete si, kdy se odehrál takzvaný Sarajevský atentát? Bylo to 28. listopadu 1997. A víte, co to bylo za den? Pátek. Tehdy ho zradili jeho spolupracovníci – stejně jako byl zrazen Ježíš – Pilip a Ruml. A on musel v neděli 30. odstoupit a pak vyšel mezi své věrné a pronesl tu slavnou větu Nic nekončí, jedeme dál. Tím vlastně vstal z mrtvých,“ popisuje Jindřich Šídlo.

Ne všechny návraty z politického záhrobí ale končily happy endem. Své o tom ví třeba Jiří Paroubek.

„Poté, co odešel z ČSSD, se snažil obnovit značku Národních socialistů a založil LEV21. Pamatuju si v té době masivní billboardovou kampaň, kdy sice nebyly žádné volby, ale Paroubek byl na billboardech úplně všude. Pak se ještě snažil kandidovat jako nezávislý do senátu, neuspěl; pak přemýšlel, že bude kandidovat na prezidenta, ale to neuspěl ani ten nápad. A teď se snaží vrátit znovu se stranou Nespokojení,“ připomíná dalšího velikána české politiky Konstantin Sulimenko.

K velikonočním tradicím v Česku neodmyslitelně patří pomlázka. Jenže její symbolika už také vyprchává. A my se tak opět obracíme k českým politikům pro radu, jak si na Velikonoce pořádně zamrskat i bez pomlázky.

„Můžete si vzít příklad z legendárního souboje Rath versus Macek. Pokud se chcete vybít, najděte si někoho dalšího, kdo je takhle agresivní, a zfackujte se. Neublížíte tím ani ženám, ani stromům,“ navrhuje Ondřej Lasák. 

Další alternativy k pomlázce, třeba od exposlance KSČM Zdeňka Ondráčka, uslyšíte přímo ve Šťastném podcastu. Stejně tak zhodnotíme různé formy politického využití vajec nebo polévání vodou. A vyjmenujeme vám i ty největší jidáše a beránky české politiky.

Poslechněte si celou epizodu! Se Šťastným pondělím i Šťastným podcastem se opět vrátíme příští pondělí.

V čem je na tom Slovensko líp než my? A proč bychom měli okamžitě zakázat apríl? Na to odpoví Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

Aktuální díl Šťastného pondělí sledujte ZDE

Politická situace na Slovensku je čím dál zajímavější. V průzkumech opět vede strana Roberta Fica, kterého se Slováci konečně zbavili v minulých volbách – nebo si to aspoň mysleli. Když se ale ohlédneme do minulosti, jak to dělá Jindřich Šídlo, zjistíme, že volby možná ani nemohou dopadnout jinak než vítězstvím někoho hrozného.

„Připomínám, kdo vyhrál volby na Slovensku od roku 1992: 92 Mečiar, 98 Mečiar, 2002 Mečiar, 2006 Fico, 2010 Fico, 2012 Fico, 2016 Fico a 2020 Matovič. A to je tedy nádherná sestava lidí. I když proti některým pak poskládali koalice ostatní strany. Takhle nás Slováci předběhli nejen prezidentkou, ale i premiérkou, protože měli Ivetu Radičovou, které se ale vláda rozpadla jen asi po roce a něco,“ vzpomíná Šídlo.

Pokud vám slovenská politika v něčem připomíná špatný vtip, v části Terezy Povolné o sociálních sítích politiků jsme se ohlédli za letošním aprílem. A zjistili jsme, že žádný vtip nebyl tak dobrý, aby kvůli tomu dávalo smysl tento zvyk ještě jakkoliv udržovat. 

Tady je třeba příklad aprílového humoru, když se ho chopí politici: „Tomáš Zdechovský hned ráno na Twitter vystavil e-mail, který mu ‚jakože přišel‘ od Jindřicha Rajchla, aby vystoupil na demonstraci proti vládě před sto tisíci lidmi, ale že jeho odpověď zní ne. Rajchl to nenechal bez reakce a na Facebook napsal, že je Zdechovský pomýlený a že má něco s mozkem. A pak se do sebe tihle dva pustili,“ popisuje ve Šťastném podcastu Povolná.

„Taky je třeba dodat, že apríl už je jen čistě korporátní svátek a nikdo kromě korporací, institucí a politiků nebo politických stran už apríl na internetu nejede,“ poukazuje Konstantin Sulimenko. 

A Šťastný podcast proto vyzývá: zrušme apríl. Nebo jak říká Jindřich Šídlo: „Vykašlete se na to. Není to povinné. Je to blbé. A jak někdo psal pak na Twitteru vtipy na 1. dubna dělají většinou lidi, jejichž problém je, že nejsou vtipní po zbytek roku.“

A co dalšího se dozvíte v tomto díle Šťastného podcastu? Nabídneme ultimátní řešení, kterým by šlo vyřešit naráz hned několik krizí na vysokých školách. Nebo důvod, proč se absolutně nikdo nenachytal na aprílový vtip ČSSD. Pusťte si celou epizodu!

Jak vypadaly snahy o důchodovou reformu minulých vlád? A co znamená pojem „ideální rodina“? Na to odpoví Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

Marian Jurečka chystá důchodovou reformu. To samo o sobě není lehký úkol – lidovecký ministr navíc minulý týden musel o reformě jednat s důchodovou „expertkou“ SPD Lucií Šafránkovou, což už hraničí se superhrdinským výkonem. Jenže jedna věc je důchodovou reformu vymyslet a druhá prosadit a udržet, jak by mohl vzpomínat třeba Petr Nečas.

„Vláda Petra Nečase zavedla tzv. druhý pilíř, což znamenalo, že jste si mohli část peněz ukládat do soukromých fondů a stát vám na to něco přispíval. Jenže to tenkrát skoro nikdo nechtěl a taky se do toho nikdo nepřihlásil. A tak se tam v květnu 2013 přihlásil Petr Nečas – a za 14 dní mu padla vláda, Petr Nečas odešel do úplně jiného důchodu a další vláda Bohuslava Sobotky ten druhý pilíř zrušila,“ vzpomíná Jindřich Šídlo.

A protože všichni tušíme, že stabilní důchodové reformy, která by zařídila penze i pro další generace, se jen tak nedočkáme, zkusili jsme na to jít ve Šťastném podcastu jinak a definovali jsme z pohledu důchodového systému ideálního občana.

„Ideální občan celý život pije a kouří, čímž plní státní kasu, zplodí pár dětí a zabalí to v den odchodu do důchodu,“ vyjmenovává Šídlo.

V druhé části, ve které Tereza Povolná vybírá to nej z politického internetového bizáru, jsme se podívali na výroky senátora Zdeňka Hraby. Jedním z jeho hvězdných momentů byl jeho projev, kde představil tezi, že bychom už neměli říkat „tradiční rodina“, ale raději „ideální rodina“.

„Byl by to táta, máma a dítě nebo děti. Prý je to ideál jak sociální, tak biologický, kulturní i národní,“ přibližuje Tereza Povolná Hrabovy myšlenky.

„Já bych se nedržel zkrátka,“ reaguje na to Konstantin Sulimenko, „ideální rodina by měla ještě obsahovat minimálně dva psy, kočku, dům se zahradou a bazénem a benzínové SUV. A pro tátu pušku do ruky!“

A co dalšího se ve Šťastném podcastu dnes dozvíte? Třeba jací další zábavní senátoři zvolení za STAN ještě existují. A nebo jak to vypadalo, když Jindřich Šídlo roznášel jako brigádník důchody v Turnově. 

Poslechněte si celou epizodu!

Jak bude doopravdy vypadat prvních 100 dnů prezidenta Pavla? A kde udělat v Praze nová parkovací místa? To poradí dnešní Šťastný podcast ve složení Šídlo, Sulimenko, Povolná a Lasák.

Aktuální díl Šťastného pondělí sledujte ZDE

Prezident Petr Pavel zveřejnil plán, co chce udělat za prvních sto dní v úřadu. Po Milošovi Zemanovi je Pavlův akční plán sice příjemnou změnou, ale zároveň – přiznejme si to – je vágní, neurčitý a pro běžného čtenáře nicneříkající. 

Naštěstí tu je Šťastný podcast, aby ho rozklíčoval a přeložil vám do srozumitelného jazyka, co jednotlivými body Petr Pavel myslel.

„Třeba bod 2: Transparentní a pravidelná komunikace znamená v podstatě Nebudeme to dělat jako Zeman s Ovčáčkem, Mynářem a Nejedlým. Zdá se, že Hrad začne normálně komunikovat. Třeba – a na to se hodně těším – když zavoláš mluvčí, tak ti odpoví,“ analyzuje Jindřich Šídlo. 

A dodává i některé další překlady: Dodržování pravidel v kanceláři prezidenta je ve srozumitelné češtině Zkusíme nekrást a třeba Představím transparentní tým poradců je vlastně takové prohlášení o znovuobnovení Masarykovské tradice setkávání Pátečníků.

Změny čekají také Prahu. Primátor Bohuslav Svoboda minulý týden vyhlásil svatou válku proti tramvajím, protože – jak zcela logicky říká – tramvaje jsou super, ale kde jsou koleje, je méně místa na silnici. A kde není místo na silnici, tam není dost automobilistů.

A protože dobrých rad není nikdy dost, i my jsme se rozhodli přihodit pár nápadů, jak řidičům ulehčit život.

„Na Pražském hradě jsou hned tři nádvoří. A pak je tu Stromovka, Letná nebo Ladronka,“ vypočítává Šídlo potenciálně vhodné prostory pro nová parkovací stání.

„Teď máme v Praze zavřenou jednu stanici metra, Jiřího z Poděbrad, a zjišťujeme, že to vlastně není žádný problém. Stačí dojet o stanici dál, vystoupit a ten kousek dojít. Takhle bychom tedy mohli v každé druhé stanici metra postavit podzemní garáž a na metro bychom se prošli,“ přihazuje svůj tip Konstantin Sulimenko.

„Můj nápad je spojit tři ostrovy na Vltavě, mezi kterými stejně už teď neprojede ani šlapadlo, natož loď, do jedné velké plochy. Stejně jsou to taková pochybná místa, kam nikdo nechodí, tak by se místo nich postavily osmipatrové parkovací domy,“ uvažuje Tereza Povolná. 

Těšíme se na další rozhovor Bohuslava Svobody, kde tentokrát prohlásí: Vltava je super, ale kde je voda, tam je méně místa pro auta.

Poslechněte si celý díl!

Dokáže Jindřich Rajchl naplnit své výhrůžky z demonstrace a co ještě by mohl sdílet na svých sociálních sítích Tomáš Zdechovský? Na to odpoví Šťastný podcast ve složení Šídlo, Sulimenko, Lasák a Povolná.

Minulou sobotu proběhla na Václavském náměstí událost Česko proti bídě organizovaná předsedou tak marginální strany, že její jméno ani není nutné psát, Jindřichem Rajchlem. 

Kromě jiných legračních (i méně legračních) věcí na demonstraci od Rajchla zaznělo i to, že pokud vláda do jím stanoveného data neodstoupí nebo nepřijme jeho požadavky, svolá na 16. duben další demonstrace a tentokrát zablokuje vládní budovy. 

Jenže tenhle jinak geniální nápad má, jak upozorňuje Jindřich Šídlo, drobný nedostatek.

„Vy, kteří se chcete účastnit oné blokády, víte, kolik je vládních budov? Spočítali jsme to a musíme vám říct, že jich je hodně. Zkuste se postavit už jenom do řetězu, kterým budete blokovat ministerstvo průmyslu a obchodu. Nebo si takhle zkuste blokovat ministerstvo obrany a úřad vlády i se všemi jeho zahradami. Myslím, že Rajchl bude potřebovat tak 150 000 lidí, aby ty budovy zablokoval aspoň na hodinu,“ odhaduje Šídlo.

„Doufám, že se najde dostatek Ševčíků, kteří půjdou náhodou kolem,“ glosuje producent Ondřej Lasák vysvětlení děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, „toho jsem chtěl původně navrhnout na státní vyznamenání po tom příběhu, jak ho vysvětloval Seznam Zprávám.“

Naše síťová specialistka Tereza Povolná se tento týden opět po čase podívala na sociální sítě lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského a našla jeden specifický rys jeho příspěvků – ke skoro každé události, úplně jedno jaké, přidává svoji fotku.

„Ale zmeškal včerejší výročí našeho vstupu do NATO – mohl se vyfotit se zbraní, jak to má rád. Nebo vybrat z archivu, on má takových fotek určitě hodně. Ale důležité je, že tohle je taky cesta, jak motivovat Zdechovského, aby hlasoval pro ratifikaci Instanbulské úmluvy. Může se u toho vyfotit,“ radí Povolná.

Minulý týden byl ovšem nabitý i mnohými dalšími událostmi a ani ty jsme v tomto Šťastném podcastu nemohli vynechat. 

Co nám napsal ministr Nekula v reakci na díl Šťastného pondělí o vysokých cenách potravin? Jak Andrej Babiš na TikToku prozrazuje, jestli jsou jeho děti zadané nebo ne? A na jaké vládní obstrukce vzpomíná Jindřich Šídlo? 

Pusťte si celou epizodu!

Jaké byly nejhorší momenty Miloše Zemana? A kdo učí na první skutečné vysoké škole života v Česku? To vám řekne Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

Do konce mandátu třetího českého prezidenta zbývají desítky hodin. A zatímco ve Šťastném pondělí se věnujeme bilancování a hodnocení působení Zemana a jeho suity v úřadu, do podcastu jsme vybrali pár bizarních, odporných, ale i fascinujících vzpomínek, které by podle nás neměly zapadnout. 

Třeba Jindřich Šídlo vzpomínal na slavný autobus Zemák a své cesty v něm.

„Tenkrát jsem pochopil, jak je – nebo spíš byl – Zeman dobrý v kontaktu s lidmi a jak uměl improvizovat, aby se dostal do kontaktu s lidmi. Třeba si vzpomínám, jak jsme přijeli do Hodonína a tam byl zimní stadion, ze kterého se stala tržnice. A on se tak jedním okem kouknul do podkladů, které měl, řekl ‚to se bude hodit‘ a pak před lidmi vyšlehnul velmi zasvěcenou úvahu, co se s tím stadionem stalo. A lidi byli najednou na jeho straně,“ vzpomíná Šídlo. „A taky furt v tom autobuse chlastal a hulil,“ dodává.

Konstantin Sulimenko, který při prvním použití Zemáku ještě ani nebyl na světě, zase vzpomínal na éru Zemanova prezidentství. A hlavně na některé ne moc pěkné výroky.

„Možná si pamatujete, jak Miloš Zeman při setkání s Vladimirem Putinem pronesl větu ‚novináři by se měli likvidovat‘ a jak se Putin nervózně zachechtal a řekl, že likvidovat není třeba, jejich počet by se měl jen omezit. K tomu bych chtěl říct, že když musí českého prezidenta v otázce likvidace lidí uklidňovat válečný zločinec, tak se podle mě jedná o nejvíc nedoceněný moment celého Zemanova prezidentství,“ glosuje Sulimenko.

V druhé části podcasu jsme se podívali třeba na to, že už brzy otevře a přivítá první studenty skutečná vysoká škola života.

„Na 27. března se plánuje slavnostní otevření Jungmannovy národní akademie. Název sice zní nevinně, ale když se podíváte na seznam lektorů, tak vám hned dojde, co je to zač. Třeba namátkou: Petr Drulák, Petr Hampl, Martin Konvička, Josef Skála. Jsem zvědavá, co se tam bude učit; předpokládám, že Konvička bude přednášet islám,“ uvažuje Povolná.

A co dalšího dnes ve Šťastném podcastu uslyšíte? Třeba hned několik důvodů proč si pustit dokument o Miloši Zemanovi, návod jak obstruovat nebo připomenutí, že přesně před třemi lety jsme začali řešit covid.

Pusťte si celou epizodu!

Jak vyřešit vysokou cenu potravin a do jakých jídel investovat, když chcete na krizi vydělat, to vám řekneme v aktuálním Šťastném podcastu ve speciálním složení Konstantin Sulimenko, Ondřej Lasák a Markéta Bidrmanová.

Jak vysvětluje Jindřich Šídlo v aktuálním díle Šťastného pondělí, potraviny v Česku dál zdražují i přesto, že celosvětový index cen potravin setrvale klesá. A to je prostor pro Šťastný podcast, která nabízí hned několik způsobů, jak tohle cenové šílenství zastavit. 

Třeba náš speciální host, moderátorka investičního podcastu Markéta Bidrmanová, se inspirovala ministrem zemědělství Zdeňkem Nekulou a jeho radou, aby lidi využívali slevové akce.

„Na základě zkušeností z covidu bych před obchody nasadila hlídky s obušky,“ navrhuje Bidrmanová, „které by hlídaly, jestli lidi nakupovali pouze zboží ve slevě. A zároveň by obchody našly nové využití pro slevové kartičky, kam by se zákazníkům nahrávaly body za to, že nahlásí někoho, kdo koupil nezlevněné zboží.“

Konstantin Sulimenko zase poukazuje na to, že možná existuje možnost jezdit nakupovat do Polska, kde je mnohem levněji – což nedávno udělal dokonce zvolený prezident Petr Pavel.

„Zrušme antimonopolní úřad a za ušetřené peníze postavme novou dálnici do Polska. Nevím sice, kolik nás stojí antimonopolní úřad, ale pořád je to lepší nápad než celý ekonomický program SPD,“ argumentuje Sulimenko.

Jenže politická odvaha k těmto opatřením současným elitám nejspíš bude chybět a každý musí myslet sám na sebe. Proto se nabízí otázka, pokud potraviny zdražují, není to investiční příležitost? A koho jiného se na to zeptat než našeho hosta-ekonomické novinářky Markéty Bidrmanové.

„Tento typ komodit je investičně složitý, je to taková vyšší dívčí. Třeba cukrová třtina hodně závisí na počasí, stejně tak káva nebo kakao, a musíte se už v tomhle světě umět trochu orientovat. Ale pokud se bavíme o tom, že teď něco nakoupíme ve velkém, někde uskladníme a pak prodáme se ziskem, tak mě napadají třeba jesenky - jsou trvalivé a obsahují čím dál dražší potraviny - cukr a mléko,“ odpovídá Bidrmanová.

Jaké další investiční tipy jsme dostali? A jak zařídit, aby bylo Česko potravinově soběstačné. To si poslechněte v aktuálním díle Šťastného podcastu ve speciální složení bez nemocného Jindřicha Šídla a Terezy Povolné.

Pusťte si celou epizodu!

Kde a jak bydleli čeští prezidenti a jakým způsobem využívají politici své domácí mazlíčky, to vám řekneme v aktuálním Šťastném podcastu ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

Do inaugurace Petra Pavla zbývá už méně než měsíc, a tak všichni začínají řešit i to, kde bude nová hlava státu bydlet. V aktuálním dílu Šťastném pondělí jsme tento týden odhalili, že nové prezidentské sídlo bude v Černoučku v Ústeckém kraji. A ve Šťastném podcastu jsme na toto téma navázali a podívali se na perličky z bydlení předchozích prezidentů.

„Václav Havel bydlel nejdřív ve svém bytě na Smetanově nábřezí vedle Tančícího domu, pak se přestoval do takzvaného Prezidentského domečku naproti Míčovně. Ale když přišel Václav Klaus v roce 2003, nastal trochu problém. Ministerstvo obrany pro něj našlo vilu ve Slunné ulici s tím, že by to mohlo být důstojné místo, kde by mohl sídlit nový prezident. Jenže se ukázalo, že ta vila dřív patřila sudetským Němcům, což byl dokonce i pro Václava Klause v roce 2004 trochu problém. A tak se místo toho upravila Lumbeho vila v areálu Hradu,“ popisuje obšírně pamětník Jindřich Šídlo.

Řešili jsme také to, jak se bude po příchodu Petra Pavla měnit Pražský hrad, aktuálně ze všech stran opevněný bezpečnostními rámy a dalšími ošklivostmi.

„Mluví se o tom, že teď se teď Hrad bude otevírat veřejnosti. A prý ten, kdo na to bude dohlížet, má být architekt Josef Pleskot. Akorát tedy sám Pleskot říká, že se o tom dozvěděl z médií a že spolu s Petrem Pavlem o tom ještě nemluvili,“ podotýká producent Ondřej Lasák.

„Ale asi chápu, proč si Pavel vybral zrovna Pleskota,  protože na stránkách jeho studia má pod svým jménem napsáno logika, řád a struktura,“ dodává Lasák s poukazem na Pavlovo volební heslo.

Pusťte si celou epizodu!

Jak bude vypadat nové Babišovo hnutí? A který pořad veřejné instituce má nejdivnější koncept? To řeší aktuální Šťastný podcast ve složení Jindřich Šídlo, Konstantin Sulimenko, Tereza Povolná a Ondřej Lasák.

V aktuálním dílu Šťastného pondělí jsme analyzovali, proč musí nevyhnutelně dojít k tomu, že se Andrej Babiš rozhádá s ANO, odejde a založí si nové, lepší a ještě více nepolitické hnutí. 

A ve Šťastném podcastu jsme této myšlence dali ještě jasnější obrysy. Popsali jsme totiž, jak by mohlo nový Babišův politický projekt vypadat v praxi.

„Pokud Andrej Babiš bude zakládat nové apolitické hnutí – protože Andrej Babiš není politik – tak může oslovit spoustu lidí, kteří nemají co dělat nebo brzy nebudou mít co dělat. Stará parta se může zase dát dohromady: Věra Jourová se za chvíli vrací z Bruselu, Martin Stropnický, Martin Komárek, Jaroslav Faltýnek. Vyjmenoval bych i některé další, ale byl bych nerad, aby na mě Pavel Telička jako bývalý rugbista použil rugbyovou skládku,“ uvažuje nejhlavnější analytik ŠP Jindřich Šídlo.

„A některé okolnosti takovým úvahám hodně nahrávají“ dodává Konstantin Sulimenko, „na Úřadu vlády sedí konzervativní premiér z ODS, jsme v relativně velké finanční krizi a Robert Šlachta se nudí. Možná vám to něco připomíná, třeba rok 2013.“

Ve Šťastném podcastu jsme se dnes věnovali i jednomu čím dál častějšímu fenoménu – pořadům a podcastům, které produkují politici nebo veřejné instituce. A zatímco o pořadech „Čau lidi“ nebo „Otázky a odpovědi z Kramářovy vily“ velká část lidí aspoň slyšela, jiné skvosty zůstávají mimo hlavní zájem. 

Tereza Povolná, analytička internetů a sociálních sítí, to ve Šťastném podcastu napravuje.

„Největšími fanoušky podcastů a pořadů jsou na ministerstvu obrany. V minulosti tam měli hned dva podcasty: jeden se jmenoval Pozor! Pohov! a druhý V obraně. A potom ještě Jana Černochová začíná svůj vlastní podcast: Vybraně o obraně,“ popisuje Povolná.

„Ty úplně nejlepší pořady má kancelář veřejného ochránce práv, třeba Na kávu s ombudsmanem, kde jsem tedy proklikala 10 epizod a pan ombudsman tam nebyl ani jednou. Mají několik skvělých dílů na různá témata, třeba díl o stavebnictví se jmenuje ‚Jsou rozmanité hluky, ale je pouze jedno ticho‘.“

Pusťte si celou epizodu!